Hanobil Velkoněmeckou říši na svátek sv. Cyrila a Metoděje v roce 1940

5.7.2024

Jan HAVELKA kněz královéhradecké diecéze
farář v Lipnici nad Sázavou…
* 10. května 1887, Smidary
† 12. května 1942, Německý Brod, (nyní Havlíčkův Brod)
Zemřel dva týdny před atentátem na Heydricha…

P. Havelka po okupaci českých zemí německou armádou vystupoval ve svých kázáních proti nacistické moci velmi otevřeně až provokativně, až ho někteří věřící upozorňovali, aby byl opatrnější, neboť gestapo a jeho spolupracovníci ho bedlivě sledují.

Při své promluvě 21. dubna 1940 ve farním kostele sv. Víta v Lipnici nepokrytě poukazoval na těžkou situaci českého národa, „ničeného, pošlapaného a potupeného“, jemuž zbyly jen „útrapy, bída a válka“. Stále znovu své věřící vyzýval k modlitbám, „neboť jen tím přání veškerého českého lidu mohou dojít naplnění“, přičemž „Bůh český národ znovu vyvede ke světlu“. Na závěr dodal: Více není třeba říkat, doufám, že mně všichni rozumíte.

Jeho vlastenecky zaměřená kázání vyvrcholila v lipnickém chrámu při nedělní bohoslužbě 7. července 1940, kdy zazněly i ostré výroky vůči okupační moci. Připomněl 5. červenec jako památný den svatých Cyrila a Metoděje, jehož slavení bylo toho roku již přísně zakázáno, takže „naše děti už nesmí slyšet pravdu, která mluví o slávě českého národa. Ano, všechno zmizelo a všechno mizí.“ S odkazem na píseň Chaloupky pod horami, tedy v pohraničí, velmi emocionálně zdůraznil, že „ani ty už nejsou naše. (…) A zanikly jen proto, že někomu stály v cestě.“ V souvislosti se soluňskými věrozvěsty vyzvedl rovněž velkomoravské počátky českých dějin, kdy roku 872 Němci „poprvé zakusili mocnou sílu českých mečů“. Poté si posteskl, že ani památka „českého mučedníka Husa“ nesměla být veřejně uctěna a otevřeně dal najevo své zklamání nad tím, že k jeho poctě nebyla celá Lipnice vyzdobena vlajkami. Neodpustil si přitom výtku Lipnickým, že „když náš »nepřítel« slavil kapitulaci Francie, to se naopak snažil jeden druhého přetrumfnout“. V závěru, kdy měl za povinnost přečíst nařízení protektorátní vlády o mimořádném sběru kovů pro válečné účely, nejprve text dehonestoval s tím, že je velmi nudný a naprosto nezajímavý. Načež nařízení přečetl nejprve česky a pak německy a s ironií dodal: Z toho je možno vidět, že náš „nepřítel“ má nedostatek kovů. I mřížky z našich hrobů mají být odebrány. Dokonce já se mám osobně přesvědčit, zda se tak skutečně stalo. Existuje však ještě jedna záchrana. Budou-li mřížky v dobrém stavu, pak mohou na hřbitově nadále zůstat. A proto, moji milí Češi, jako český farář vás prosím, dejte všechno do pořádku, aby tak náš „nepřítel“ nic nedostal, neboť vám musí být jasné, že i ten nejmenší kousíček železa se stane vražedným nástrojem.

***

Hned v pondělí 8. července 1940 faráře Havelku, který byl již delší dobu nemocen a měl právě nastoupit tříměsíční zdravotní dovolenou, zatklo gestapo. Po dvanácti dnech v cele předběžného zadržení byl 20. července předán do vyšetřovací vazby v Německém Brodě. Vrchní státní zástupce při německém Zemském soudu v Praze mu v žalobě z 24. července kladl za vinu, že „na veřejnosti opakovaně hanobil Říši, a konal to zlovolně, s rozmyslem a opovržlivě“.

V průběhu vyšetřování (nejspíše počátkem podzimu 1940) ho postihla mozková mrtvice, v jejímž důsledku ochrnul na pravou stranu těla. Poté byl dlouhodobě léčen na interním oddělení okresní nemocnice v Německém Brodě, kde se ho ošetřující lékaři snažili udržet co nejdéle, mj. mu provedli i původně plánovanou operaci kýly. Na opakované dotazy německého žalobce se v lékařských posudcích stále znovu objevovalo sdělení, že nemocný není schopen soudního přelíčení.

Přes dočasné zlepšení zdravotního stavu a veškerou péči lékařů farář Havelka 12. května 1942 v nemocnici v Německém Brodě podlehl novému záchvatu mrtvice. Byl v tichosti pohřben do rodinného hrobu v Kouřimi. V přifařené obci Dolní Město je jméno faráře Jana Havelky uvedeno na pamětní desce umučeným v letech druhé světové války, umístěné na pomníku padlých v první světové válce. Jeho jméno se nachází rovněž na pomníku připomínajícím oběti druhé světové války a rasové perzekuce z Lipnice nad Sázavou, který byl odhalen 5. května 2015 na starém lipnickém hřbitově.

***

P. Havelka se narodil v městečku Smidary, ležícím nedaleko Nového Bydžova, jako nejstarší syn obchodníka Jana Havelky a jeho ženy Marie, rozené Kubíčkové, která pocházela z Kouřimi. Dne 15. května 1887 byl pokřtěn jako Jan Nepomucký František ve farním kostele sv. Stanislava, kde byl jako dvanáctiletý také biřmován. Ve Smidarech vychodil v letech 1893–1899 šest tříd obecné školy a po roční přestávce začal od září 1900 studovat na novobydžovském gymnáziu. Později přešel na gymnázium do Jičína, které roku 1908 ukončil maturitou. Poté vstoupil do Biskupského kněžského semináře v Hradci Králové a po absolvování čtyřletého teologického studia přijal 14. července 1912 v katedrále sv. Ducha kněžské svěcení.

Na své první místo nastoupil počátkem září 1912 jako III. kaplan ve Vrchlabí, po necelém roce se od 1. srpna 1913 stal kooperátorem v Pouchově (nyní součást Hradce Králové). Počátkem srpna 1915 přišel na místo kaplana do Čáslavi a setrval zde šest let. Po půlročním kaplanském působení v Ústí nad Orlicí (září 1921 – duben 1922) se vrátil na rodné Novobydžovsko, kde byl k 1. květnu 1922 jmenován v Babicích administrátorem, v dubnu 1923 farářem a sloužil zde následujících sedm let. Udržoval přátelské vztahy zejména s děkanem Josefem Mádlem v Novém Bydžově a v tamním kostele míval často kázání, zvláště v postní době, a ve městě mnohé přednášky pro veřejnost.

Posledním působištěm P. Jana Havelky se stala Lipnice nad Sázavou, kam byl k 1. červenci 1930 jmenován farářem. V této rozsáhlé farnosti přitom spravoval i dalších 21 přifařených obcí a osad (mj. Broumova Lhota, Budíkov, Bystrá, Dobrá Voda, Dolní Město, Kejžlice, Koňkovice, Meziklasí, Radostovice, Řečice, Vilémovec). Své pastorační povinnosti, včetně výuky náboženství na školách, plnil standardně, ale bez větší invence a hlubšího duchovního nasazení, se zaujetím však podporoval svou velkou lásku, chrámovou hudbu a zpěv. Věřícími byl vnímán jako inteligentní a schopný kněz, i když jeho vnější činnost byla někdy na úkor pastorace, jako dobrý společník si dokázal získat i sympatie širší veřejnosti.

K jeho silným stránkám nepatřila ani starost o ekonomické záležitosti farnosti a pro trvalý spor s patronem, který neplnil své povinnosti, se církevní objekty prakticky neopravovaly a kostely ve farnosti chátraly. V roce 1938 se však podílel na objevení vzácných gotických fresek v kostele sv. Martina v Dolním Městě a sám je částečně odkryl. Jako aktivní člen Československé strany lidové a velmi dobrý organizátor se výrazně angažoval ve veřejné a politické činnosti, podporoval různé spolky, zasedal v obecním zastupitelstvu, byl členem Občanské záložny. Výborně se vyznal rovněž v právních záležitostech, takže pro mnohé se stal vyhledávaným poradcem. Mezi kněžími byl vážen a jako vynikající řečník a vyhlášený kazatel býval zván na různé církevní slavnosti i veřejné schůze v širokém okolí. Při svých výrazných kazatelských schopnostech měl však sklon k vnějškovosti a spíše než náboženská témata zdůrazňoval vlastenecké, kulturní a historické souvislosti.

Z knihy: