Mnoho lidí se dnes chce o Leonii Martinové dozvědět víc i přesto, že – přirozeně – nikdy nebude tak známá jako její sestřička Terezie, „největší světice moderní doby“. Leonie, „chudák Leonie“, jak často říkávali v široké rodině, moc dobře věděla, že ať se to vezme z kterékoliv strany, ona je „ta ošklivá“. Její dobrá vůle, její pokora, díky níž si uvědomovala svou nehodnost, a její důvěra v Boží milosrdenství však způsobily, že se nechala utvářet Bohem, a předurčily ji k tomu, aby kráčela cestou duchovního dětství. Boj této ženy, která musela ovládnout svou obtížnou, nepoddajnou povahu, však může být povzbuzením pro každého z nás. Leonie, s níž bylo tak těžké pořízení, může dodat naději také rodičům prožívajícím každodenní bouřlivé konflikty se svými dětmi.

Leonie, jež v dětství a mládí připravila svým rodičům tolik trápení, je nadějí všech, kdo doufají, že se lidský osud může Božím působením proměnit.

Po smrti začalo Leonii žádat o přímluvu u Boha tolik prosebníků, že krypta, kde odpočívá její tělo, musela být upravena a otevřena pro veřejnost.  Jednotlivci i celé rodiny přicházejí často z velké dálky, aby se na hrobě pomodlili a zanechali tam své prosby jako dopisy s důvěrou adresované nejmilejší přítelkyni. Hrob je označen jen do země vsazenou prostou mramorovou deskou pískové barvy, která se nachází před malým oltářem a na níž jsou vyryta tato slova:

Sestra Františka Terezie
Leonie Martinová
Sestra svaté Terezie od Dítěte Ježíše
zemřela 17. června 1941
ve věku 78 let
řeholnicí byla 41 let /…/

Jedna z Leoniných zásluh spočívá v tom, že díky jejímu nezvladatelnému chování rodina Martinových neupadla do samolibosti rodičů majících samé nadané, učenlivé a hodné děti, které jim dělají jen radost. Leonie nejprve působila jako katalyzátor rodinné pokory a pak se díky své pevné vůli proměnila sama. Stále znovu si uvědomovala, jak je ubohá, a vše očekávala od Božího milosrdenství.

 ***

 Z knížky:

Leonie Martinová (1863–1941), starší sestra svaté Terezie z Lisieux (1873–1897), zůstávala dlouho ve stínu svých sester a rodičů. Její život přitom krásně ukazuje, jak Bůh umí proměnit člověka, který je v očích druhých „problém“ či „přítěž“. Rodiče mají s Leonií odmala těžkosti. Maminka se v dopise příbuzným ptá, „jak to všechno dopadne“. Terezie píše lapidárně „chudák Leonie“. Tvrdohlavá dívka je typická průšvihářka, není s ní k vydržení. Nikdo neumí najít klíč, jak ji usměrnit.