Ludmila českou kněžnou (z knížky pro děti)

10.9.2024

Ludmila českou kněžnou (z knížky pro děti) O mladičké Ludmile jde pověst celou zemí. Jak je krásná! A jaké má dobré srdce! Na břeh Labe přijíždí vznešené poselstvo: „Sám vládce české země, kníže Bořivoj, prosí Ludmilu, aby se stala jeho ženou!
Ludmila opouští rodný kraj. Kolem cesty jsou zástupy lidí, každý jásotem a radostným voláním zdraví svou novou kněžnu. Hoj, to je ale slavná svatba! Když poté kníže Bořivoj přivádí Ludmilu do korunovační síně a nová česká kněžna usedá na trůn, všichni padají na kolena a klaní se své paní.
Ludmile však úzkostně bije srdce v hrudi. Má stát po boku svému muži, vládci celé země. Dokáže to? Bude dobrou kněžnou?

Knížete Bořivoje posadili do kouta

Bořivoj je mocný vládce. Ale ještě mocnější je Svatopluk, král země zvané Velká Morava. Bořivoj je u Svatopluka na návštěvě, koná se velká hostina – ale co to? Bořivoje neposadili ke stolu s ostatními, sedí v koutě na zemi, kde jedí psi. Ta hanba!

„Nejsi křesťan, nemůžeš s námi sedět u stolu, Bořivoji,“ říká Svatopluk.

„Co je to být křesťan?“ ptá se Bořivoj.

K českému knížeti přichází svatý biskup Metoděj. „Je jen jeden Bůh,“ říká Metoděj, „je dobrotivým otcem nás všech. Žij tak, jak Bůh přikazuje. Staneš se křesťanem a tvůj rod bude vládnout českému lidu.“

Bořivoj přikyvuje: „Chci být křesťanem.“

Ludmila chce být křesťankou

Kníže Bořivoj přivedl do Prahy křesťanského kněze jménem Kaich.

„Bůh má rád všechny lidi,“ říká kněz.

„Všechny?“ diví se Ludmila. „Také zloděje? Naši bohové přikazují useknout zloději ruku. Bohů se prý lidé musí bát.“

„Nejvyššího dobrotivého Boha se není třeba bát,“ říká kněz, „má rád i zloděje a chce, aby se napravil. Zákon křesťanů proto říká: Ať zloději zůstanou obě ruce – ale ať pracuje a nahradí, co ukradl.“

A kněz Kaich učí dál: „Křesťana vede Bůh, žádný bludný kořen ho nesvede z cesty, neublíží mu vodní muž ani divoženka.“

Ludmila se z celého srdce nechá pokřtít a stane se křesťankou.

Z knížky:

Svatá Ludmila

Oldřich Selucký