Příroda je knihou, která představuje a popisuje svého autora, Trojici

23.5.2024

V Písmu najdeme mnoho příkladů údivu nad bohatstvím a krásou stvoření. Například v Jobovi nacházíme v řeči Elihuově hymnus na Boží vznešenost a jeho stvoření. Nebo třeba celý Žalm 104 je písní o divech a rozmanitosti tvorstva. A to tehdy lidé zdaleka neměli povědomí o tom, o čem víme dnes. Přitom stále více chápeme, jak všechno spolu nějak souvisí a je na sobě vzájemně závislé. Já v tom vidím zjevný otisk Nejsvětější Trojice.

Jak to myslíš?

Křesťanská teologie už od 2. století vyznává Boha jako Otce, Syna a Ducha Svatého. Bůh tak, jak jej vnímá křesťanství, je dokonalou jednotou a společenstvím tří božských osob, které jsou navzájem odlišné a zároveň neoddělitelně sjednocené hlubokým společenstvím. Bůh je tedy charakterizován bytím ve vztahu.

Z toho plyne, že nemá rád uniformitu, protože ani on sám ve své podstatě není uniformní. Boží bytí je bytím v extázi, tedy doslova ve vycházení ze sebe směrem k druhému. Proto bohatství, pestrost a hojnost života prýští z bohatství, pestrosti a hojnosti života v Trojici. Boží osoby žijí v extázi nejen uvnitř sebe, ale i navenek ke stvoření. A my proto v pestrosti života a vesmíru můžeme vyčíst něco o Tvůrci. Příroda je knihou, která představuje a popisuje svého autora, Trojici. Každý tvor v sobě nese jeho stopu a existuje jen ve vztahu k druhým. Vesmír, příroda v sobě nesou nepřehlédnutelný otisk Trojice. Také ve vesmíru a v biosféře naší planety nic neexistuje bez vztahu k druhým skutečnostem. Všechno je otiskem jednoty a vzájemné závislosti v Trojici. Také tvorstvo je bytím jednotlivostí v celku a celku v jednotlivostech a ve své nekonečné rozmanitosti odráží nekonečnou tvůrčí sílu a nápaditost Ducha.

Překypování vnitřní Boží lásky chrlí tvory, svá umělecká díla, velkoryse rozdává život, miluje rozmanitost, barvy, tvary, formy.

Z knihy: