Svatý Martin Božím vojákem

10.11.2024

Svatý Martin vypráví: V armádě jsem sloužil už řadu let, ale po příhodě s žebrákem jsem začal tušit, že se má důstojnická kariéra blíží ke konci. Naše jednotka se přesunula na severní hranici, protože Římskou říši napadli barbaři. Schylovalo se k bitvě a císař Julián shromáždil vojsko.

V té době bylo dobrým zvykem, že před bitvou rozdával vojákům žold sám císař. Zavolal si tedy i mě, aby mi předal dar. Jenomže netušil, co se mu chystám říci. Když na mě přišla řada, přistoupil jsem k němu a řekl mu: „Až dosud jsem bojoval za tebe. Teď dovol, abych bojoval za Boha.“ Neumíte si představit to ticho a napětí. Císař zrudl a začal na mě křičet: „Vzpíráš se vojenské službě ne kvůli víře, ale kvůli strachu ze zítřejší bitvy!“ Celý se vzteky třásl a dál křičel: „Ty, syn veterána a důstojník mé gardy, ty se bojíš bitvy? To je zrada na císaři!“ Počkal jsem chvilku, až se uklidní, a pak jsem mu klidným hlasem řekl: „Zítra půjdu před šik vojáků, beze zbraně. Chránit mě bude jen znamení kříže.“

Císař mě nechal zavřít s tím, že se druhý den ráno postavím barbarům beze zbraně. Věřte nevěřte, celou noc jsem byl plný pokoje a odevzdán osudu. Poklekl jsem a modlil se k Pánu Bohu, smířený s jeho plánem. Jenže druhý den bylo všechno jinak. Nepřátelé poslali ráno vyslance s prosbou o mír. Chtěli odevzdat své zbraně. Tohle, co se stalo, bylo velkým Božím znamením i pro císaře. Byl jsem propuštěn z armády a můj život konečně patřil Bohu.

Znáš to: Nejdřív s něčím hloupým ztratíš fůru času – a pak ti nezbude čas na důležité věci, jako je přátelství nebo škola. Uděláš s tím něco? Rozvrhni si dobře, co chceš dělat. Dáš přednost tomu, co je důležité, před tím, co tak důležité není?

Pane Bože, prosím, dej mi odvahu k správnému rozhodnutí.