Světice z dysfunkční rodiny: Svatá Markéta Baysová (Svátek: 27. června)

25.6.2024

Svatá Markéta Baysová nás může inspirovat skutečností, že pocházela z rodiny, kterou bylo těžké milovat, a že ji přesto milovala. Odehrávala se v ní různá dramata a pletichy, ale Markéta svou rodinu i tak milovala. Byli to nevděční lidé, ale ona je milovala. Bratr byl zločinec, ale ona ho milovala. Věděla, že jejich zlé jednání, jejich utrpení, jejich hněv a přezíravost ji nedefinují, a tak je milovala přes to všechno.

Její víra rostla uprostřed rozbité rodiny

Svatá Markéta Baysová byla mystička, která obdržela stigmata. Byla zázračně uzdravena z rakoviny právě v okamžiku, kdy blahoslavený papež Pius IX. vyhlašoval dogma o Neposkvrněném početí Panny Marie. V mládí vykonala pěší pouť dlouhou přes 350 kilometrů, a to jedenáctkrát. Později žila jen z eucharistie, kterou jednou, když nebyl na dosah žádný kněz, obdržela od anděla.

To všechno je krásné. Ale to, co svět od Markéty potřebuje, není ani tak její krásná zbožnost, jako spíše její rozbitá rodina – nebo spíše skutečnost, že to první mohlo vzniknout uprostřed toho druhého.

Vytvářela domov pro sourozence

Markéta se narodila jako druhé dítě do chudé švýcarské rodiny. Pracovala doma jako švadlena. Doma také zemřela, v šedesáti třech letech. Její sourozenci domov různě opouštěli a zase se do něj vraceli: sestra z domu odešla, aby se vdala, ale když její manželství zkrachovalo, vrátila se domů; mladší bratr, který měl násilnou povahu, skončil ve vězení; nemanželský synovec jí byl svěřen na vychování.

Když rodiče zemřeli, hlavou rodiny se stal Markétin starší bratr. Jeho žena Josette, která vedla domácnost, Markétu nenáviděla. Než se Josette vdala, pracovala jako služka a možná měla potřebu nějakým způsobem hájit svůj nový status. A když navíc viděla, jak Markéta miluje svého synovce, nelegitimního syna Josettina muže, vedlo ji to k tomu, že celé roky Markétou opovrhovala a přehlížela ji. Zvlášť jí vytýkala, že „marní“ čas tím, že denně chodí na mši a zavírá se ve svém pokoji na modlitbu. Markéta ale na Josette nikdy nezvýšila hlas, nikdy svou švagrovou nekritizovala. Nesympatickou švagrovou milovala a touto láskou opracovávala Josettino kamenné srdce. Paní domu si nakonec Markétu zamilovala tak, že když umírala, nedovolila nikomu jinému než Markétě, aby ji ošetřoval. A Markéta, která měla plné právo takovou službu ženě, která se k ní chovala tak zle, odmítnout, ráda zůstala u jejího lůžka až do konce.

Byla bezpečným přístavem pro rozervanou rodinu a okolí

Nic z toho, co dělala, nebylo výsledkem náhody. Markéta neuvízla v pasti své rodinné situace. Žena jako ona by mohla snadno najít místo v klášteře, který by ji přijal i bez peněz nutných jako věno. Ale Markéta se cítila povolaná k tomu zůstat doma. Možná vnímala, že ji rodina potřebuje. Možná měla pocit, že ona potřebuje je, že se v tavicím tyglíku nefunkční rodiny potřebuje učit velkorysosti a trpělivosti. Možná s nimi opravdu byla ráda – bez ohledu na konflikty, dramata a ukřičené bratry. Ať už byl důvod jakýkoli, Markéta strávila celých šedesát tři let se svou rodinou, uprostřed uštěpačných poznámek své švagrové, která nelibě nesla její přítomnost a „promarněný“ čas v modlitbě; uprostřed slz své sestry, které se život rozpadl na kousky; uprostřed klepů od sousedů, kteří měli radost z ostudy, již představovalo nemanželské dítě, vězení a hádky mezi bratry, z nichž jeden byl starostou a druhý zločincem. V tom všem Markéta dobrovolně zůstala.

Byla také kmotrou a katechetkou, tetou a nevlastní matkou. Milovala chudé – nazývala je „Božími miláčky“ – a pečovala o ně v jejich nemoci i při umírání. Byla duchovní matkou dětem ze širokého okolí, s kterými si hrála a modlila se. Byla ztělesněnou výzvou ke svatosti v každém okamžiku, s radostí ignorovala sarkastické poznámky na svou adresu a rychle se snažila zasáhnout, když byl kritizován někdo jiný. Byla to mystička, obdařená stigmaty, členka třetího řádu svatého Františka. A dlouhou dobu žila s chronickou bolestí.

Měla rodinu, kterou bylo těžké milovat, a že ji přesto milovala

Nejvíce nás však Markéta Baysová může inspirovat skutečností, že měla rodinu, kterou bylo těžké milovat, a že ji přesto milovala. Odehrávala se v ní různá dramata a pletichy, ale Markéta svou rodinu i tak milovala. Byli to nevěřící a nevděční lidé, ale ona je milovala. Bratr byl zločinec, ale ona ho milovala. Věděla, že jejich hřích, jejich utrpení, jejich hněv a přezíravost ji nedefinují, a tak je milovala přes to všechno. Pokud toto není typ světice, kterou potřebujeme pro rodinný život, pak nevím, kdo jiný by to měl být. Kéž nám všem na její přímluvu dá Bůh trpělivost a obětavost, abychom dobře milovali své rodiny.

Svatá Markéto Baysová, pros za nás!

***

Svatá Markéta Baysová
1815–1879
Švýcarsko
Svátek: 27. června

***

Z knihy
(redakčně upraveno)