Communio 1/2012 - Maria dnes

11.4.2012

Zamyšlení nad postavou Panny Marie – jen několik měsíců před vyhlášením „Roku víry“ – nám připomíná, že Maria zaujímá v křesťanské víře jedinečné místo. P. Marii věnované číslo MKR Communio není tedy číslem vysloveně teoretickým, ze kterého by snad vyplývalo, že teologická spekulace nemůže a nechce mít nic společného s „lidovou mariánskou zbožností“ či s vírou našich dětských let a že neustálé teologické prohlubování Mariiných tajemství nemá žádný význam pro každodenní život křesťana. Naopak, kontemplace Ježíšovy matky v Písmu svatém je takřka překvapivým znovu-objevením její neuvěřitelné živosti a aktuálnosti. Ukazuje nám totiž konkrétně, že naše víra, má-li dnes obstát, nutně potřebuje důkladnou znalost Marie v církvi. Ať už si to plně uvědomujeme či to jen mlhavě tušíme.

„Chceme-li se něco dovědět o Marii a jejím vztahu k dnešní době, bude nejlépe, když si nalistujeme v Apokalypse 12. kapitolu: stojí uprostřed této poslední biblické knihy, která ve zjevených obrazech dává nahlédnout do dramatu dějin světa.“ Tak to říká lakonicky von Balthasar, a my nemůžeme jinak, než mu dát za pravdu, tak blízký je nám jeho výklad o dětech Ženy rodící na poušti.

Dnešní křesťan toužící žít každodenně z Božího slova ocení Mariin způsob života, aby se učil „rozvažovat ve svém srdci, být otevřen vedení Ducha, a snad i to, aby se postupně učil žít ve stínu kříže“ (Kohut). Pojmy „mariánský ctitel“ či „mariánská úcta“ získávají tedy v naší sekularizované společnosti mnohem hlubší a pravdivější význam, než jak jsme je vnímali doposud – často aniž bychom o nich zvlášť přemýšleli. Možná se až lekneme důraznosti, se kterou vykládá Benedikt XVI. Mariino zvolání: „Hle, od této chvíle budou mne blahoslavit všechna pokolení.“ Svou biblickou úvahu o mariánské úctě uvádí totiž tvrzením: „Církev nevymyslela sama ze sebe nic nového, když začala oslavovat Marii; neklesla z výšin vzývání jediného Boha ke chvále člověka. Dělá, co dělat musí a čím byla od začátku pověřena.“

Příspěvky od A. Schmemanna, M. Ouelleta, H. Rahnera a H. Reissnera ovšem plně potvrzují takový výklad. Názorně nám totiž ukazují, i když každý naprosto odlišným způsobem, jak je „tajemství Marie“ „spolehlivým a podnětným kritériem“ ke zkoumání a rozlišování duchů. Na osobě A. Schmemanna a P. A. Florenského můžeme navíc zřetelně vnímat jejich zcela osobní, niterný a existenciální vztah k Matce Boží.

Články z čísla: