Apoštol Tomáš
23.3.2010
Apoštol Tomáš, aramejsky Toma, v řečtině spojován s přízviskem Didymos, to je „dvojče“, jenž se stal slavným právě díky příběhu o své nevíře vůči vzkříšenému Kristu, kterou vypravuje právě evangelium podle Jana (20,19–31). Jeho proslulost byla taková, že mu byla připsána série apokryfních spisů, mezi nimiž je kromě Skutků Tomášových (3. stol.) také zvláštní evangelium. Je napsané v koptštině, bylo objeveno v roce 1945 v Egyptě a obsahuje 114 Ježíšových vět, z nichž některé najdeme i v kanonických evangeliích a jiné jsou pravděpodobně historické, tedy sahající až k Ježíšovi.
Jeden z nejpopulárnějších středověkých textů, Legenda aurea, nechává Tomáše zemřít v Indii, kde místní katolická církev dodnes slaví jeho památku podle vlastního obřadu.
Stín pochybnosti v evangeliu podle Jana (ostatní evangelia Tomáše uvádějí pouze v seznamu dvanácti apoštolů) vícekrát zastřel srdce tohoto apoštola. Tak na Ježíšovo rozhodnutí vrátit se do Judska, aby uctil mrtvého přítele Lazara, což bylo kvůli nevraživosti jeruzalémských autorit nebezpečné, reaguje Tomáš sarkasticky: „Pojďme i my, ať zemřeme s ním!“ (11,16)
Pochybnost se v něm znovu ozvala onoho napjatého večera, kdy Ježíš dlouze mluvil ke svým učedníkům, poté co s nimi slavil poslední večeři. Poslechněme si příběh podle evangelisty Jana: Ježíš řekl: „V domě mého Otce je mnoho příbytků… Odcházím vám připravit místo. A když odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu si vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já. Cestu, kam já jdu, znáte.“ V této chvíli jej Tomáš přerušil: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak můžeme znát cestu?“ A Ježíš mu odpověděl onou překrásnou vlastní definicí: „Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne“ (14,2–6).
Ale jak už bylo řečeno, vše vrcholí po Kristově smrti, stále v prostoru večeřadla, kde osm dní po velikonocích Zmrtvýchvstalý Tomáše vyzval, aby „nebyl nevěřící, ale věřící“ a aby vložil prst na jeho ruce a ruku do zraněného boku. Prst, kterým zkoumá ránu v Kristově boku, znázornil Caravaggio na obraze z let 1600–1601 (dnes v Postupimi u Berlína). Potom Tomáš konečně vyslovil ono slavné a lapidární vyznání víry, které od dětství opakujeme, když kněz pozvedá svatou hostii po proměňování: „Můj Pán a můj Bůh!“
Nakonec chceme připojit zajímavost z tradice dějin umění: Téma nevíry apoštola Tomáše bylo představeno i v Benátkách ve znázornění nanebevzetí Panny Marie. Kdybychom šli v Benátkách do Galerie dell’Accademia a obdivovali Nanebevzetí Panny od Palmy Vecchia (1513), uvidíme, jak se Maria, již vzatá na nebe, znovu zjevuje Tomášovi, který nebyl přítomen a pochyboval, a shůry mu podává svůj pás, když je spolu s ostatními apoštoly.
kniha: Biblické postavy - Liturgický rok s osobnostmi Bible
autor: Gianfranco Ravasi
vydalo: Karmelitánské nakladatelství
Titulek a redakční úpravy: redakce webu kna.cz
-101299-
Sekce: čtenářský koutek | Tisk | Poslat článek známému
aktuality
21.10.2024
Spiritualita připodobnění Bohu v západním křesťanství
Proměna člověka v Kristu
Jaroslav Vokoun