Někteří ztroskotají na vlastní ctižádosti

Někteří lidé ztroskotávají na vlastní ctižádosti

17.5.2022

Mnoho lidí dnes podléhá pokušení ctižádosti. Díky kariérnímu postupu se dopracovali určité mocenské pozice. Dali se uchvátit mocí. Začínají ponižovat ostatní, jen aby se mohli slunit ve vlastní velikosti. Nikdy nejsou schopni se spokojit s tím, co mají. Nemají dost peněz, bohatství, moci ani vlivu. V takovéto vnitřní nadutosti začnou být slepí k ostatním a vidí výhradně vlastní touhu po moci, uznání a obdivu, touhu být pokládán za výjimečného. Takovýto postoj je ovšem často uvrhne do izolace a jednoho dne sami bolestně zakusí svou křehkost.

Pokušení moci

I to nejcennější v životě může být znehodnoceno nebo dokonce obráceno v pravý opak. Může se to tedy stát například i s prožitkem z dobytí horského vrcholu. Existuje nebezpečí, že se touto svou zkušeností budu povyšovat nad druhé nebo se začnu těmito zážitky z hor vychloubat. Proto Bible líčí i zkušenost z hory pokušení.

Poté, co se Ježíš na poušti po čtyřicet dní postil, „ďábel ho vzal s sebou na velmi vysokou horu“ (Mt 4,8). Z vrcholu té vysoké hory mu ukázal všechna království světa a nabídl mu je slovy: „To všecko ti dám, jestliže padneš a budeš se mi klanět“(Mt 4,9). Jde o pokušení moci, které jsme někde nahoře (v horách či v životě) možná už také sami zakusili. Svádí nás zajít dále než za to, co je v našich silách, dát se fascinovat tím, co je mimo naše schopnosti a možnosti. Už mnoho horolezců skončilo nešťastně právě proto, že podlehli pokušení a přecenili vlastní síly v přesvědčení, že dosáhnou všeho, co si usmyslí.

Neúměrné zvyšování vlastního výkonu

Psycholog Manfred Ruoß prokázal, že za úspěchy extrémních horolezců stojí často nedostatečný pocit vlastní hodnoty, jejž se dotyční snaží kompenzovat právě neúměrným zvyšováním vlastního výkonu. Dříve či později však ztratí zdravou míru a ztroskotají na vlastní ctižádosti. Někteří dokonce přijdou o vztahy ke svým přátelům a partnerům, protože začnou být upnutí už jen na sebe a na to, co dokážou. Ďábel se snaží vlákat Ježíše přesně do tohoto pokušení moci a nakonec do úplné izolace.

S jídlem roste chuť – i po moci a vlivu

Mnoho dnešních lidí podléhá právě tomuto pokušení. Díky kariérnímu postupu se dopracovali určité mocenské pozice. Dali se uchvátit mocí. Začínají ponižovat ostatní, jen aby se mohli slunit ve vlastní velikosti. Nebo jsou pokoušeni nikdy se nespokojit s tím, co mají. Nemají dost peněz, bohatství, moci ani vlivu.

Zneužívání moci i mezi blízkými a přáteli

V tomto pokušení se však ukrývá ještě další nebezpečí, totiž, že dotyční začínají uplatňovat i v soukromém životě, doma, v rodině, v partnerském vztahu nebo mezi přáteli svou moc. Z pozice moci jednám, když například někomu pohrozím, že ho nebudu mít rád, nebo když mu naháním strach svým přehnaně sebejistým vystupováním, které ho ponižuje. Jiným se zase daří vzbudit ve svém partnerovi výčitky svědomí – i toto je subtilní formou zneužití moci. Vůbec nikdo se tomu nedokáže ubránit, protože nikdo z nás není bez viny. Proto svou moc zneužívá i ten, kdo se v nás snaží vyvolat pocity viny. Dalším případem tohoto zneužití moci je někoho zesměšnit. Proti tomu se člověk jen těžko brání, zvláště když posměváček tvrdí, že šlo pouze o nevinný žert, kvůli kterému přece není zapotřebí se tolik rozčilovat.

Jinou formou uplatňování moci je nutkání neustále někoho zraňovat. V důsledku takového jednání oběť dostane z ubližujícího strach. Mnozí z těch, kteří neustále urážejí všechny kolem sebe, si libují právě v tomto druhu uplatňování moci. Nakonec se ti, kdo jsou uráženi, agresorovi přizpůsobí a podřídí, aby se vyhnuli dalšímu zraňování. Jenže nikdo z těch, kdo ostatní zraňují, nemůže být skutečně šťastný. Posléze se dostane do izolace a zcela se připraví o schopnost přátelství a lásky.

Cesta do izolace

Jedním z největších rizik pokušení moci je pokušení povyšovat se nad ostatní, myslet si, že dokážu víc než oni, shlížet z vrcholu svého úspěchu na ty neúspěšné nešťastníky tam dole, kteří pouze uspokojují své banální potřeby.

V této vnitřní nadutosti začnu být slepý k ostatním a vidím výhradně vlastní touhu po moci, uznání a obdivu, touhu být pokládán za výjimečného. Mnozí využívají dobývání horských vrcholů (a jiných všemožných výkonů) jako pokusu o únik ze všedního života k velikášství. Často je to ovšem uvrhne do ještě větší izolace a jednoho dne sami bolestně zakusí svou křehkost.

Z knihy: