První křesťanský světec, který ale nemá místo v kalendáři

14.4.2017

Prolistoval jsem celý kalendář tam i zpátky. Během liturgického roku si připomínáme celé zástupy světců, ale na jednoho se zapomnělo. Lotr po pravici, první křesťanský světec, se do kalendáře nevešel. I po smrti je ten chlápek jen na obtíž, a proto žádný svátek nebude! Je to ale jediný světec, kterého kanonizoval sám Kristus: „Amen, pravím ti: Dnes budeš se mnou v ráji.

MÍSTO V KALENDÁŘI PRO PRVNÍHO KŘESŤANSKÉHO SVĚTCE

Když došli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali jeho i ty zločince, jednoho po pravici a druhého po levici. Ježíš řekl: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“

Jeho šaty si rozdělili losem. Lid stál a díval se. Členové velerady se mu vysmívali: „Jiným pomohl, ať pomůže sám sobě, je-li Mesiáš, Boží Vyvolený!“ Posmívali se mu i vojáci, přistupovali, podávali mu ocet a říkali: „Když jsi židovský král, zachraň sám sebe!“ Nad ním byl totiž nápis: „To je židovský král.“

Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: „Copak ty nejsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!“ Druhý ho však okřikl: „Ani ty se nebojíš Boha? Vždyť jsi odsouzen k stejnému trestu! My ovšem spravedlivě: dostáváme přece jen, jak si zasloužíme za to, co jsme spáchali, ale on neudělal nic zlého.“ A dodal: „Ježíši, pamatuj na mě, až přijdeš do svého království.“ Odpověděl mu: „Amen, pravím ti: Dnes budeš se mnou v ráji“ (Lk 23,33-43).

Prolistoval jsem celý kalendář tam i zpátky. Během liturgického roku si připomínáme celé zástupy světců, ale na něj se zapomnělo.

Všichni, kdo byli v onen den na Kalvárii, mají v liturgickém cyklu své pevné místo a svůj vlastní svátek. To platí samozřejmě o Panně Marii, Janovi i Marii Magdalské, přestože se exegeté pořád nemohou shodnout, jak to s ní vlastně bylo.

Místo v kalendáři mají dokonce i ti, kdo na Kalvárii chyběli. Svůj svátek má první papež, který tehdy kdesi v koutku oplakával své zapření, i ostatní apoštolové, kteří kamsi zalezli a neodvažovali se vystrčit nos.

Lotr po pravici, první křesťanský světec, se do kalendáře nevešel.

Evangelisté se ani neobtěžovali s představováním. Jeho jméno neznáme, a tudíž je žádné dítě při křtu nemůže dostat.

Jeho svátek by se měl slavit na Velký pátek, ale chápu, že to prostě nejde. S trochou dobré vůle by se však určitě našlo jiné řešení.

Problém je v tom, že na něj lze těžko složit nějakou chvalořeč. Co si počít se světcem, který je tak málo povznášející? Copak lze farníkům klást za vzor takové podezřelé individuum, které se „k nám“ přidalo pouze na posledních pět minut své pochybné existence a do ráje proklouzlo – a na to bychom neměli zapomínat – zadními vrátky, která Kristus otevřel – vzhledem k okolnostem to snad lze pochopit – když měl hodně slabou chvilku?

I po smrti je ten chlápek jen na obtíž, a proto žádný svátek nebude!

Je jisté, že lotra po pravici toto nezdvořilé liturgické opominutí vůbec netrápí. Vždyť je to jediný světec, kterého kanonizoval sám Kristus: „Amen, pravím ti: Dnes budeš se mnou v ráji.

To mu úplně stačí. Nic víc ho nezajímá.

Je to zvláštní. Evangelia se nikde nezmiňují o tom, že by Ježíš kdy narazil na zločince, zato v posledních hodinách svého života měl co do činění hned se třemi. Nejdřív to byl Barabáš, zločinec, jehož propustili na svobodu místo něj, a pak dva odsouzenci ukřižovaní spolu s ním.

Odedávna se mu se shovívavou vlídností říká „hodný lotr“ a tvrdí se o něm, že se do ráje vlastně propašoval. On však nikoho o nic nepřipravil. Pokud ho sám Ježíš ujistil, že má v ráji své místo, znamená to, že se pro nebe už zrodil.

Jeho narození, celý jeho život i jeho zločiny směřovaly k jedinému bodu: měl být při popravě společníkem samotného Boha.

Jeho ubohý život se na Kalvárii během několika minut od základů proměnil. Rozhodlo se o něm v pár vteřinách. Že je to příliš pohodlné? Nezapomínejme, že „hodný lotr“ dokázal ten kratičký čas využít naplno. Kalendář, s jehož pomocí hodnotí lidskou věrnost Bůh, nemá s tím naším nic společného. Jak bychom asi odpověděli na otázku, kolik dní jsme my sami prožili doopravdy?

Když Kristus umíral na kříži, neklaněli se mu ani první papež, ani první biskupové, ale nenapravitelný zločinec.

„Ježíši, pamatuj na mě, až přijdeš do svého království.“ Vznešenost a velkolepost tohoto úkonu víry nelze nikdy vyjádřit beze zbytku. Lotr vyznává svou víru ve chvíli, kdy je Ježíš zničen a poražen, kdy z jeho slávy nezbylo vůbec nic a on se stal terčem posměchu „místní honorace“, která se pod křížem shromáždila.

„Hodný lotr“ prohlašuje, že Ježíš je král, v okamžiku, kdy tomu vůbec nic nenasvědčuje. Musíme uznat, že za těchto okolností se zločincovo vyznání víry stává proroctvím a on sám jedním z proroků.

Řekl i udělal to podstatné. Vyznal své viny, uznal, že si trest smrti zasloužil. Prohlásil, že Ježíš je nevinný, a umlčel svého zpupného kumpána. Potvrdil, že všemi opuštěný a pokořený Ježíš je král, a nepotřeboval k tomu ani žádný zázrak. Prohlásil, že věří v Boží království, které není z tohoto světa, a vyznal svou víru, že smrt představuje vstupní bránu do tohoto království.

Díky tomu, že sdílel Kristova muka, pochopil a vyznal základní křesťanské pravdy.

Proto se mu dostalo dvojího křtu: křtu krve i křtu touhy.

Proto si zasloužil doprovodit Krista do ráje.

Zrovna on! Psanec, který ve slušné společnosti (a ani v liturgickém kalendáři) nemá co pohledávat!

***

Jedna matka Ježíše trochu naivně žádala: „Poruč, aby tito dva moji synové zasedli jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici v tvém království“ (Mt 20,21).

Chudák netušila, že to není možné. Na místo po pravici už byla rezervace.

Dosedne na ně zločinec.

Z knihy: