Vánoce jsme zavalili tunami sentimentu, folklóru a všemožného braku

14.12.2019

Vánoce jsou pro nás záminka.
Záminka pro poetické výlevy (pochybné kvality),
příležitost k tomu, abychom se zas jednou předvedli
jako ti správní křesťané, kteří pomáhají chudým
a dokonce pro ně v rámci dobročinnosti nachystají štědrovečerní večeři.

Když došli do Betléma, naplnil se jí čas, kdy měla porodit.
A porodila svého prvorozeného syna, zavinula ho do plének
a položila do jeslí, protože v zájezdním útulku nebylo pro ně místo. (srov. Bible Lk 2,6-7)

Tři řádky, a dost. Nejpodivuhodnější událost světových dějin líčí evangelista Lukáš ve třech řádcích. Bůh přichází, „aby mezi námi rozbil svůj stan“, a evangelista to odbude třemi řádky! Vypadá to, že se sám musel hodně přemáhat, aby nepodlehl pokušení a nenapsal ani o řádek víc. Tři řádky v záhlaví, a pak už jen prázdný list, na který se my pořád snažíme něco dopisovat.

Možná vám připadá zvláštní, že kniha nazvaná Provokující evangelia začíná zrovna vyprávěním o Ježíšově narození, které by v nás přece mělo vyvolávat jen lásku, pohodu a radost. Pokud se nám podaří rozptýlit mlhu zrádného sentimentu, zjistíme, že tyto tři řádky z Lukášova evangelia jsou provokující až až. Tvrdě totiž napadají naše Vánoce překypující nadnesenými slovy a špatnou poezií, pestrobarevnými fangličkami a laciným dojetím.

Tři řádky. Náš vánoční scénář je oproti tomu nejen obludně předimenzovaný, ale také příšerně nevkusný. Vánoce jsme zavalili tunami sentimentu, folklóru a všemožného braku. Vánoce jsou pro nás záminka. Záminka pro poetické výlevy (pochybné kvality), příležitost k tomu, abychom se zas jednou předvedli jako ti správní křesťané, kteří pomáhají chudým a dokonce pro ně v rámci dobročinnosti nachystají štědrovečerní večeři. Zkrátka a dobře: Vánoce nás ujišťují o tom, že jsme slušní a spořádaní.

O Vánocích – jednou do roka – jsou z nás kladní hrdinové. Jednou ročně si dopřejeme ten luxus cítit se jako dobří lidé. Vánoce jsme prostě a jednoduše zabili. Prostotu oněch tří řádků jsme dokonale zničili. Naše bohaté Vánoce nakonec ty pravé Vánoce o všechno obraly...

Když hluboké ticho objímalo všechno
a noc ve svém běhu k polovině došla,
tvé všemocné slovo seskočilo z královského trůnu z nebe
jako nelítostný válečník do středu země, určené k záhubě (Mdr 18,14-15).

Boží slovo sestoupilo z nebe v naprostém tichu.
Avšak toto ticho je nám nepříjemné,
a abychom je nemuseli vnímat,
bouchneme si láhev šampaňského.

Proč Kristus sestoupil z nebe?
Proto, abychom se mohli cítit jako slušní lidé?
Abychom se přejedli cukroví?
Abychom do sebe nalili litry alkoholu?
Abychom se dojali koledami?
Abychom si užili radost z toho, jak se nám povedlo prostotu jeho příchodu mezi nás poničit?

Z knihy: