Rozhovor s Bobem Fliedrem o novém CD Bílé sárí
31.8.2010
Bobky založil původním povoláním kartograf, pak střídavě novinář a televizní dramaturg Bob Fliedr začátkem roku 2008. Hraje na kytaru, píše pro sbor písně, které s dětmi taky zpívá. Dirigování má na starosti Zdeněk Fuchs, profesí stavař.
Dětský sbor by se měl vlastně jmenovat Bobci 2. Zdeněk Fuchs a Bob Fliedr se potkali v Praze na Jižním městě jako panelákoví sousedé už v 80. letech minulého století a už tenkrát s partou dětí po bytech natočili a samizdatově vydali kazetu písní. Jmenovala se Pjosonky 5 a vyšla v říjnu 1989.
Většina z této sady písniček se pak objevila na kazetě s názvem Daniel, kterou Bobci nazpívali v roce 1993 a kterou jim vydalo Karmelitánské nakladatelství (obsahuje i několik písní, jež Bob Fliedr napsal, natočil se svými vrstevníky a samizdatově vydal v období 1985–1988 na kazetách Pjosonky 1–4). V letech 1990–1993 Bobci vystupovali na různých festivalech a několikrát účinkovali v Československé televizi.
Dlouho se nevědělo, jestli je kazeta Daniel tečkou za činností Bobků, anebo hudební konzervou ohlašující přestávku. Rok 2008 rozhodl. Cédéčko Abrahám, volně navazující na písně z Daniela, ukončilo patnáctiletou pauzu v činnosti sboru. Po Abrahámovi následovalo v roce 2010 CD Bílé sárí.
Po dvou letech vydáváte nové album Bílé sárí. Už samotný pojem „sárí“ evokuje cosi indického či orientálního. Znamená to, že jste se z biblické krajiny pustil dál na Východ?
Sárí nám možná zní exoticky, ale bílé sárí má hodně lidí spojeno s Matkou Terezou. My se s Bobky scházíme v Praze na Jižním městě v domě, který nese jméno Matky Terezy. Od loňského roku máme v repertoáru písničku Bílé sárí, která se snaží uchopit odkaz Matky Terezy jazykem srozumitelným dětem. No a když jsme si spočítali, že naše nové CD vyjde ve dnech, kdy by Matce Tereze bylo sto let, řekli jsme si, že podle té písničky pojmenujeme celý projekt.
V čem se Bílé sárí liší od Abraháma, nebo jde o jakési volné pokračování?
Je to volné pokračování Abraháma. Hrají s námi stejní muzikanti jako na Abrahámovi, tedy Ondřej a Štěpán Škochovi z kapely Chinaski a bubeník Jan Linhart, známý z různých převážně jazzových seskupení. V jedné písni navíc hostuje písničkářka Katka Šarközi. Zazpívala si part Marie Magdalény.
Zdá se, že jste se opravdu vrátil k písňové tvorbě. V čem je pro vás lákavější zachycovat ve svých písních dětský pohled na svět? A je to snazší?
Je to pro mě srovnatelně obtížné, jako když píšu něco pro dospělé. Pro děti ale píšu radši. Dětské publikum není zatížené různými škatulkami a předsudky, je bezprostřední a v reakcích, řekl bych, ryzejší - umí být přímočaře kritické i bezelstně vděčné. Navíc mi přijde rajcovní to zadání tvorby pro děti: kudy na to, abych děti zaujal, a přitom je neubavil k smrti? Nebo z jiné strany: kudy na to, abych děti pobavil, a zároveň jim nabídl úhel pohledu na věci kolem nás, který je zaujme? Nebo ještě jinak: jak dětem přiblížit určité poselství, a přitom udržet jejich pozornost? Klíč vidím v příbězích a nepřipadám si v tom vůbec originální. Příběhy jako nositelé poznání, tradice, zábavy fungují po staletí. Tak je dávám do písniček.
A pak je tu ještě čeština. Fádně odvyprávěný příběh moc nevyzní. Text potřebuje rytmus, pokud možno neoposlouchané rýmy, pointu. Měl by být stručný, jednoduše vystavěný a přitom sdělný. To ale musíte zatraceně šetřit slovy. Někdy si připadáte jako sochař, který ze špalíčku dřeva odřezává jeden přebytečný kus za druhým, jindy jako křížovkář, který bojuje o písmenka, aby mu to hrálo vodorovně i svisle - a bývá otrávený, když mu to někdy dlouho nehraje. Je to zkrátka docela zábavná práce.
No a když je písnička na světě, máte za sebou teprve první kolo. Pak jde o to naučit ji děti. Hlasové aranže děláme spolu se sbormistrem Zdeňkem Fuchsem a někdy se na jejich vymýšlení podílejí i sami Bobci. Ostatně Bobci kolikrát mívají připomínky i k písničkám samotným. A jaké! Leccos jsem se už od nich naučil. V posledním kole pak běží o to najít písničce kvalitní nahrávací studio a dobré muzikanty. Musím říct, že jsme na obojí měli s Bobky štěstí.
K cédéčku Abrahám vyšel také zpěvník. Bude tomu tak i tentokrát?
Ano. K cédéčku Bílé sárí vychází zpěvník, ve kterém je notový zápis všech čtrnácti písní s akordy. Od zpěvníku Abrahám, který ilustrovala malířka Jindra Hubková, se náš nový zpěvník liší tím, že si ho tentokrát ilustrovali sami Bobci.
Ukázky z nového alba Bílé sárí si můžete poslechnout na webu sboru Bobci
Sekce: zprávy | Tisk | Poslat článek známému
aktuality
30.11.2024
Kardinál Tomášek - legenda církve v době komunistického režimu
Hrdinou se člověk nerodí, ale stává
Jaroslav Šebek
21.10.2024
Spiritualita připodobnění Bohu v západním křesťanství
Proměna člověka v Kristu
Jaroslav Vokoun