Aleš Opatrný je známý jako plodný autor duchovních knih, „doprovázeč“ a zpovědník i jako přednášející na (nejen) charismatických konferencích. Celý jeho životní příběh ale zná málokdo. V knižním rozhovoru s Tomášem Kutilem dává nahlédnout do svého soukromí, zázemí i názorů. Dozvídáme se, z jaké rodiny pochází, jak hledal víru i své místo ve světě, co pro něj znamenalo veslování a práce ve fabrice i jak dospěl ke kněžství. V jednotlivých kapitolách sledujeme jeho začátky v Plzni, „vyhnanství“ v Toužimi i dobu, kdy službu kněze vykonávat nesměl. Úplně nové možnosti se před ním otevřely po sametové revoluci, kdy se pustil do řady aktivit. Zvolnění a nové nadechnutí pak přichází s jeho pozdní akademickou dráhou.
Aleš Opatrný ovšem nekomentuje jen své životní peripetie. Vyjadřuje se i k problémům manželství a mezigeneračních vztahů nebo k ekumenické spolupráci. Vyprávění končí symbolicky na Vyšehradě – tam hleděl z Vltavy coby veslař, tam dnes bydlí a tam za ním přijíždějí lidé z celé republiky.
Kniha se umístila v TOP 10 ankety Dobrá kniha 2021 Katolického týdeníku.
Svátost smíření je krásná část kněžské služby. Člověk při ní zažije nejedno úžasné Boží působení. Hodně se také při této službě naučí o Bohu i o lidech. Někdy jsou kajícníci takřka fascinováni svými hříchy a jejich vyznáváním, a nikoli živým Bohem. Dospělí lidé někdy přijímají tuto svátost jako v dětství; v dospělosti už s tím nic dalšího neudělali. Někteří křesťané ke zpovědi ani nepřijdou, protože ji vnímají jako něco odpuzujícího, nepřístupného a nepochopitelného. Autor se nám v těchto úvahách snaží co nejvíce přiblížit velikost Božího působení. Hříchy není radno zlehčovat. Uvědomme si však, že hříchy mají všichni lidé, zatímco odpouštějícího Boha znají v plnosti jen křesťané. A toto poznání je nesmírným darem, který je třeba dopřát každému v co nejvyšší míře. Aleš Opatrný nezpochybňuje, jak je tato svátost potřebná či dokonce povinná. Chce ale hlavně ukázat, jak je skvělá. Díky jejímu slavení ve víře může odpouštějící a uzdravující Trojjediný Bůh stále více zářit v našich životech a my mu můžeme stále více důvěřovat. Součástí knihy je i několik zpovědních zrcadel.
V dobrém i ve zlém
Aleš Opatrný
Slib, který si manželé vzájemně dávají během svatebního obřadu, není něčím chvilkovým, co vyprchá, ale programem na celý život, k němuž je dobré se vracet. Dárková publikace obsahuje hrst zamyšlení Aleše Opatrného nad manželským slibem, krásné fotografie a motivační citáty na téma manželství a partnerských vztahů. Účelem publikace je podat jádro křesťanského manželství a skutečně partnerského vztahu, inspirovat i malinko pobavit, aby člověk nepodlehl nezdravému patosu spojenému se svatebním dnem.
Křest
Aleš Opatrný
Drobná příručka z pera známého kněze Aleše Opatrného pomůže rodičům a kmotrům představit si, co znamená křest dítěte pro jeho život a jeho vztahy. Seznamujeme se s tím, co si od křtu lze slibovat, co čeká na rodiče a přítomné při obřadu křtu a co je třeba zařídit, abychom se vyhnuli zbytečnému stresu. Křest je základem pro jedinečný vztah Boha k člověku a člověka k Bohu. Tato publikace poodhaluje smysl křtu a vlídně k němu zve. Nenahrazuje osobní setkání rodičů s křtícím knězem či jáhnem, ale jejich přípravu určitě usnadní. 2.vydání
Příprava na manželství
Aleš Opatrný
Chcete svůj život v manželství postavit na spolehlivých základech? Máte strach, že váš vztah nevydrží? Tato užitečná příručka nabízí léty prověřenou, a přitom i dnes platící zkušenost s vytvářením a budováním manželství a rodiny, a to nejen v katolické církvi. Autor připravoval na manželství stovky párů. Dodával jim důvěru v to, že lze vytvořit dobré a stabilní manželství, které není jen krátkodobým projevem nadšení. Je realistou, a informuje proto i o překážkách a záludnostech, s kterými se vToužimi i dobu, kdy službu kněze vykonávat nesměl. Úplně novéúvahách snaží co nejvíce přiblížit velikost Božího působení. Hříchy není radno zlehčovat. Uvědomme si však, že hříchy mají všichni lidé, zatímco odpouštějícího Boha znají v plnosti jen křesťané. A toto poznání je nesmírným darem, který je třeba dopřát každému v co nejvyšší míře. Aleš Opatrný nezpochybňuje, jak je tato svátost potřebná či dokonce povinná. Chce ale hlavně ukázat, jak je skvělá. Díky jejímu slavení ve víře může odpouštějící a uzdravující Trojjediný Bůh stále více zářit v našich životech a my mu můžeme stále více důvěřovat. Součástí knihy je i několik zpovědních zrcadel.
Credo
Aleš Opatrný
Čemu mám vlastně věřit? Tuto otázku si dnes člověk klade možná ještě intenzivněji než v dobách minulých. Někdo věří všemu možnému, jiný nevěří ničemu. A čemu má věřit katolík? „Tomu, co je v katechismu,“ odpoví zřejmě klasicky vychovaný křesťan. Ale kde se to tam vzalo, jak se to tam dostalo? A je tam všechno podstatné? A jak souvisí katechismus s Biblí? Tak nám vyvstává otázka po pramenech naší víry. Nejstarší úplný text apoštolského vyznání víry pochází ze 4. století a shrnuje obsah křesťanské víry apoštolské doby. Ale nejde jen o výčet dogmatických výroků. Credo představuje něco jako kmen stromu víry: někde má své kořeny a něco dalšího z něj vyrůstá. Víra je především vztah. A vztah je dynamická záležitost, může nabývat na síle nebo se oslabovat, může a měl by se prohlubovat. Snad k tomu pomůže i tato knížka.
O nesnázích v manželství
Aleš Opatrný
Žádné manželství není procházka růžovým sadem, těžkosti se nevyhnou nikomu. Manželé dělají chybná rozhodnutí, ale ta by neměla vést k jejich definitivnímu rozchodu. Autor během své dlouholeté kněžské služby poznal řadu manželskych párů. Některé zvládly neuvěřitelné obtíže, a jejich manželství přesto přežilo. Ani série špatných rozhodnutí nemusí končit rozpadem manželství. Když se tak totiž stane, bolest všech zúčastněných je nesmírná. Vyvarovat se je třeba dvou extrémů: vědomé lehkomyslnosti a přehnané ustaranosti. Hrozby a problémy nemusí znamenat katastrofu. „Je třeba hledat cestu dál – a ne cestu k ukončení vztahu a společného života,“ říká s nadějí autor.
Příprava na manželství
Aleš Opatrný
Příprava na manželství z pera P. Aleše Opatrného se nabízela po mnoho let jako pomůcka pražského Pastoračního střediska a posloužila již bezpočtu snoubenců a manželských párů. Ani po letech neztratila svou aktuálnost, proto autor na základě svých zkušeností z pastorace text upravil a doplnil, takže mohla vyjít v knižní podobě.. „Ten, kdo žije dlouho v manželství, ví, že bez odpuštění to nejde. Jinak by se z manželství stala permanentní válka... Anebo nebezpečné a nepříjemné odcizování se...
Výzvy stárnutí
Aleš Opatrný
Z úvodu autora: „ Byli jsme mladí, a už nejsme. Ledacos nás bolí, a pokud ne sami na sobě, tak na svých vrstevnících vidíme, že stárnutí je proces, který nelze zastavit. Tato útlá knížka by chtěla napomoci k tomu, abychom se úkolu stárnutí včas chopili a dobře se ho zhostili."
Kniha Aleše Opatrného se věnuje především současnosti pastorální praxe. Vychází z přesvědčení, že úkolem pastorace není pouhé opakování správných zásad a jejich aplikování do života lidí, ale porozumění životu současníků a přibližování evangelia v různých situacích. Vybraná témata, jako např. situace křesťana v současné euroamerické civilizaci, oblast rodiny a výchovy a trvalý úkol křesťanů prohlubovat křesťanskou identitu a současně umět žít v pluralitě, jsou zpracována s ohledem na nové
problémy, s nimiž se církev při naplňování svého poslání v současné společnosti potýká. Kniha je určena všem zájemcům o teologii a promýšlení křesťanské praxe a jejím cílem je otevření širší debaty nad nastolenými otázkami.
Pastorační péče o psychicky nemocné
Aleš Opatrný
Kniha obsahuje následující studie odborníků z Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy: Co soudí církev o člověku? Pokus o shrnutí základních prvků nauky církve o člověku (Dřímal); Psychické problémy a psychická nemoc v pastorační praxi (Bartůšková); Pastorace věřících křesťanů s psychickými potížemi (Opatrný). Publikace je doplněna několika krátkými exkursy doc. Opatrného a výsledky ankety na dané téma, jež byla uskutečněna mezi kněžími.slovem že mají žít ctnostně.
Evangelizace a víra
Aleš Opatrný
Kniha Aleše Opatrného se nezabývá evangelizačními postupy a doporučeními, jak konkrétně evangelizaci v těch nebo oněch podmínkách vést. Snaží se podněcovat k přemýšlení zejména o trojici úzce souvisejících zásadních pojmů – evangelizace, víra a charakteristiky současné společnosti. K tomu patří také úvahy o dnešní cestě církve a o laicích jako důležitých činitelích v oblasti evangelizace. Evangelizace je zde chápána jako přiblížení evangelia člověku, které mění jeho život. Víra jako dialogická skutečnost, odehrávající se mezi hovořícím Bohem a vnímajícím člověkem, který Boží zvěst přijímá jako odpověď na své existenciální otázky. Důraz je přitom kladen na vnímání příhodného času (kairos), kdy je člověk s Božím přispěním schopen evangelium přijímat. Charakteristiky současné společnosti jsou viděny jako důležitý podklad pro chápání našich současníků.
Spirituální péče o nemocné a umírající
Aleš Opatrný
V zásadě všichni vážně nemocní potřebují chápající lidskou blízkost, rozhovory a posílení toho, co je v jejich životě hluboké, nosné a cenné. Tedy péči o to, co dnes zpravidla nazýváme spirituálními potřebami a spirituální oblastí. Poskytovatelé spirituální péče jsou lidé s různou náboženskou zkušeností a s různou církevní praxí. Přesto jsou v mnohém ve velmi podobné situaci. Proto se autor v této knize snaží postupovat od obecného ke specifickému; nejprve se zaměřuje na to, co je ve spirituální péči obecně platné prakticky u všech, a teprve v druhé části přibližuje specifičtější témata z křesťanské a také výslovně katolické teologie i pastorační praxe. Autor je přesvědčen, že duchovní péče o nemocné má především brát zřetel na konkrétního člověka v jeho jedinečném životním příběhu a v jeho specifických potřebách. Pomoci se má dostat každému vážně nemocnému, a to na úrovni a ve formě, která odpovídá jeho životním postojům a okamžitému stavu. Proto se má pomáhající snažit nemocnému porozumět a nevnucovat mu svou vlastní cestu. Aby toho byl schopen, potřebuje dostatečně hluboký a široký pohled na spirituální stránku života, ne jen pohled omezený na oblast vlastních zkušeností a preferencí. Zkušenost zde není podceňována, ani absolutizována. Má být posilována i korigována teologickou prací.
Pastorace zvláštních skupin
Aleš Opatrný
V současné pastoraci se vyskytují čím dál častěji problémy lidí, které souvisejí s vírou, ale nejsou řešitelné jen cestou zbožnosti, svátostné praxe a sdílení v křesťanském společenství. Nemůže před nimi unikat ten, kdo chce naplňovat zásadní výpověď konstituce O církvi v dnešním světě 2. vatikánského koncilu: Radost a naděje, smutek a úzkost lidí naší doby, zvláště chudých a všech, kteří nějak trpí, je i radostí a nadějí, smutkem a úzkostí Kristových učedníků, a není nic opravdu lidského, co