Blahoslavený Karel Habsburský, "Rakouský" (21.10.)

Blahoslavený Karel Habsburský

Karel Habsburský se narodil 17. srpna 1887 na zámku Persenbeug v Dolním Rakousku. Jeho rodiči byli velkovévoda Otto a princezna Maria Josefa Saská, dcera posledního saského krále. Císař František Josef I. byl Karlovým prastrýcem. Již v raném věku vyrostla v Karlovi velká láska k Nejsvětější svátosti a k Božskému Srdci Ježíšovu. Světlo ke všem důležitým rozhodnutím hledal v modlitbě. V roce 1911 se oženil s princeznou Zitou Parmsko-Bourbonskou. Během deseti let jejich šťastného a vzorného manželství jim bylo darováno osm dětí.

Po zavraždění arcivévody Františka Ferdinanda v Sarajevu  v srpnu roku 1914 se Karel stal následníkem trůnu Rakousko-Uherské monarchie. Smrt císaře Františka Josefa I. uprostřed první světové války, dne 21. listopadu roku 1916, ho učinila rakouským císařem. V prosinci roku 1916 byl korunován na krále Maďarska. I tento úkol Karel viděl jako cestu následování Krista: v lásce ke svým národům, v péči o ně a v nasazení vlastního života za ně. Největší povinnost krále – starat se o mír – postavil Karel do centra svého úsilí během světové války. Jako jediný z odpovědných představitelů podporoval mírové snahy papeže Benedikta XV.

Uvnitř státu se postaral o rozsáhlé  sociální zákonodárství ve smyslu křesťanské sociální nauky. Jeho postoj umožnil přechod do poválečných poměrů bez občanské války. Na přání papeže, se Karel pokusil ujmout vládní odpovědnosti v Maďarsku. Dva jeho pokusy však ztroskotaly, protože se chtěl za každou cenu vyhnout občanské válce. Nakonec byl ze své vlasti vypovězen a poslán do exilu na Madeiru. Tam žil v chudobě se svou rodinou v nevyhovujících podmínkách.

Na Madeiře dostal smrtelnou nemoc, kterou snášel bez nářků. Odpustil všem, kdo se proti němu provinili, a zemřel dne 1. dubna roku 1922. Nejdůležitějším úkolem křesťana je hledání, rozpoznávání a následování Boží vůle v každé záležitosti. Křesťanský státník, císař a král Karel I., přijímal tuto výzvu každý den. Karel Habsburský byl blahořečen papežem Janem Pavlem II. 3. října roku 2004. Církev uctila Karla za to, že svou křesťanskou víru stavěl před každé své politické rozhodnutí.