Desetiletí duchovní obnovy (1988) a kardinál Tomášek

1.12.2024

Na první neděli adventní 29. listopadu 1987 vyhlásil kardinál Tomášek Desetiletí duchovní obnovy národa. Úvodní slova pastýřského listu zněla – s odkazy na biblické citáty – téměř jako vyhlášení exodu z područí komunistické moci…

Idea a iniciátoři Desetiletí

Ke konkrétním plodům zlomové velehradské poutě v roce 1985 lze mimo jiné počítat pastorační iniciativu „Desetiletí duchovní obnovy“. Tato myšlenka začala krystalizovat kolem roku 1985 v prostředí nelegální církve a následně získávala konkrétní obrysy. Tato idea se měla stát základem vzájemného užšího propojení oficiální a neoficiální církve.

Podle záměru jeho organizátorů, dvou tajně svěcených kněží Tomáše Halíka a Petra Piťhy (1938), byl každý rok věnován konkrétnímu světci či světcům, kteří měli vztah k českým zemím. S jeho připomínkou pak byla spojena jedna společenská oblast, kterou bylo zapotřebí zlepšit. První rok Desetiletí – 1988 – byl věnován tehdy ještě blahoslavené Anežce a tématem roku byla „služba životu“.

Patrony dalších let byli svatý Klement Maria Hofbauer a svatý Jan Nepomuk Neumann (1989), svatý Norbert a tehdy ještě blahoslavený Jan Sarkander (1990), tehdy ještě blahoslavená Zdislava (1991), svatá Ludmila (1992), svatý Jan Nepomucký (1993), svatý Václav (1994), svatý Prokop (1995), svatí Cyril a Metoděj (1996). Vše vrcholilo v roce 1997, kdy byl patronem svatý Vojtěch.

Tomáš Halík na základní podnět vzpomíná takto: „Na Silvestra 1984 jsem jako každý poslední podvečer roku přišel do Svatovítské katedrály, abych tam před Hospodinem uzavřel rok a prosil o požehnání pro ten přicházející […]. Ten večer jsem se soustředil velice těžce. A pak se stalo, že jsem padl do modlitby jako kámen do hluboké studně. A z hloubky se vynořovaly myšlenky, které mi nikdy předtím nevstoupily na mysl: blíží se milénium smrti svatého Vojtěcha, je třeba, aby nejen církev, ale celý národ se na tento okamžik připravil. Je třeba systematické přípravy, jako byla Velká novéna pokřesťanštění Polska […], je třeba oslovit a pozvat všechny lidi dobré vůle, je třeba uzdravit a proměnit mysli a srdce, protože přijde nová doba.“

Struktura a záměr Desetiletí

Tomáš Halík dále uvádí, že základní strukturu tvořila témata jednotlivých let, která byla vždy pozitivním vyjádřením jednoho přikázání Desatera – „Nezabiješ“ = „služba životu“, „nepokradeš“ = „práce a sociální odpovědnost“, „nesesmilníš“ = „rodinný život“ apod.

Plánem bylo revitalizovat církevní život a evangelizovat širší okruh věřících, ale i lidí, kteří se k církvi nehlásili, ale souzněli s potřebou etických principů pro život společnosti. Kromě výrazné veřejné prezentace církve se tedy Desetiletí soustředilo jak na rozvoj jednotlivce, tak svými dopady přispívalo k duchovnímu ozdravění společnosti. Organizátoři se inspirovali přípravami na milénium přijetí křesťanství v Polsku v 60. letech, jež organizoval Stefan Wyszyński. Desetiletí bylo připravováno v součinnosti s berlínským biskupem Joachimem Meisnerem, který udržoval pravidelné styky jak s Tomáškem, tak s Mádrem a Zvěřinou. Byl tedy spojkou do Vatikánu pro aktivity tzv. neoficiální církve a sám ji také osobně i finančně podporoval.

Desetiletí mělo, jak bylo řečeno výše, úžeji propojit oficiální a neoficiální církev a oslovit i širší veřejnost. Šťastným krokem z tohoto hlediska bylo i soustředění se na reflexi historických a duchovních tradic českého národa a zároveň snaha o jejich aktualizaci pro přítomnost. Podle plánů mělo být Desetiletí přípravou na Velké jubileum roku 2000 a stát se „velkou duchovní rekolekcí, v níž se máme zamyslet nad smyslem našich dějin a národních tradic, smířit a zhojit staré jizvy a viny, zvážit, které hodnoty nám mohou být oporou pro budoucnost. Porozumět dnešku v kontextu minulosti a budoucnosti“.

Na tento obnovný charakter Desetiletí poukazuje i analytický materiál komunistického Ministerstva kultury ČSR: „Vlastním cílem je však pomoci moderní práci s věřícími, restaurováním starých a vytvářením nových tradic, poskytnutím jakési transfuze církevním slavnostem a poutím […], hledáním nových, pro věřící zajímavých forem liturgické činnosti (z roku Písma přetrvávají biblické hodiny, novény, různé adorace, kytarové koncerty), probudit ve věřících nové vazby na církevní život a zároveň poskytnout nevěřícím nové zajímavé impulsy pro jejich případnou konverzi.“ Ministerský materiál následně dochází k tomu, že jde o snahu „deklarovat masovost intenzivního náboženského života a sílu věřících v naší společnosti, což odpovídá vatikánské koncepci evangelizace Evropy“.

Tomáškova podpora a vyhlášení Desetiletí

O myšlence Desetiletí byl informován Tomášek a někteří duchovní, stejně jako představitelé řeholních společenství. Kardinál Tomášek sice zpočátku s podporou váhal, ale nakonec se pro něj rozhodl a výrazně ho podpořil. Kardinál Tomášek se tomuto projektu snažil dát mezinárodní ráz.

Myšlence Desetiletí byl nakloněn i papež Jan Pavel II. O projektu ho detailně informoval kardinál Tomášek při návštěvě ad limina v Římě. Oficiálně Desetiletí vyhlásil pastýřský list všech biskupů o první neděli adventní, dne 29. listopadu 1987. Úvodní slova listu zněla – s odkazy na biblické citáty – téměř jako vyhlášení exodu z područí komunistické moci a pocházela od autorů Desetiletí: „Vzpřimte se a zvedněte hlavu, protože se blíží vaše vykoupení. A to všechno proto, že víte, jaký je nyní čas: že vám už nastala hodina, kdy je třeba se probrat ze spánku. Noc pokročila, den se přiblížil.“

Z knihy: