Kultura smrti a nároky techniky

21.7.2009

V dnešní kultuře, která z velké části ztratila smysl pro nadpřirozeno a která se domnívá, že musí odkrýt všechna tajemství, protože se dospělo až ke kořeni života, se objevily a prosazují oplodnění ve zkumavce (in vitro), výzkum na embryích, možnosti lidského klonování a hybridů. Zde absolutní nárok techniky dochází svého vrcholného výrazu.

V tomto typu kultury je svědomí přizváno jen k tomu, aby bralo na vědomí čistě technické možnosti. Nelze podceňovat znepokojující scénáře budoucnosti člověka a nové mocné nástroje, jež má k dispozici „kultura smrti“. K tragické a velmi rozšířené ráně potratů lze do budoucna přidat – ale zaobaleně to in nuce existuje už dnes – systematické eugenické plánování porodnosti. V opačném směru se prosazuje mens euthanasica (myšlení nakloněné eutanazii): je to neméně scestný projev nadvlády nad životem, který je už za určitých okolností považován za nehodný žití. Za těmito scénáři stojí kulturní postoje, které popírají lidskou důstojnost. A naopak, tyto praktiky mají živit materialistické a mechanistické pojetí lidského života. Kdo změří negativní účinky této mentality na rozvoj? Jak je možné být překvapen lhostejností k degradaci člověka, je-li lhostejnost charakteristická dokonce i pro náš postoj k tomu, co je lidské a co ne? Zarážející je svévolná selektivnost v tom, co se dnes předkládá jako hodné respektu. Mnozí jsou pohoršeni okrajovými záležitostmi, a přitom zjevně tolerují neslýchané nespravedlnosti. Zatímco chudí celého světa stále klepou na brány blahobytu, bohatému světu hrozí, že toto klepání na svou bránu už neuslyší, protože jeho svědomí dnes není schopno rozeznat, co je lidské.

Z encykliky papeže Benedikta XVI. Caritas in Veritate -101525-

Autor: Benedikt XVI. | Sekce: čtenářský koutek | Tisk | Poslat článek známému