Odpírač služby v Hitlerově armádě Franz Jägerstätter

Odpírač služby v Hitlerově armádě Franz Jägerstätter (popraven 9.8.1943)

8.8.2024

František Jägerstätter vytušil, že po převezení do Berlína bude muset počítat naprosto se vším. Podle válečného trestního řádu vydaného 17. srpna 1938 byly procesy před válečnými soudy vedeny vždycky jen v jediné instanci. Říšský válečný soud v Berlíně proto řešil jen mimořádné případy. Podle trestního řádu patřilo mezi trestné činy příslušející pod říšský válečný soud také „podvracení branných sil“. Jägerstätterův případ byl přeložením do Berlína tedy klasifikován jako vážný. Ještě před zpřístupněním spisů někdejšího říšského válečného soudu ve Vojenském historickém archivu v Praze bylo zjevné, že odmítnutí branné služby z náboženských důvodů se posuzovalo kvalitativně jinak nežli tentýž skutek z politických důvodů.

Mnoho rozsudků smrti kvůli odmítání vojenské služby z náboženských důvodů

Už tenkrát se dalo předpokládat, že se vládnoucí moc mimořádně obávala možného příkladu. Pražská akta tento předpoklad jen potvrdila. Poskytují vhled do vztahů a diskusí uvnitř hlavní instance vojenské justice. Překvapí nás, kolik prostoru zde zabírají procesy s odmítáním vojenské služby z náboženských důvodů. Je to zřetelně patrné už na počtu rozsudků smrti: v takzvaném „přehledu osob odsouzených soudy wehrmachtu k smrti, registrovaných v době od 26. srpna 1939 do 31. ledna 1941“ je uvedeno celkem 896 „vykonaných“; 149 těchto rozsudků smrti bylo vyneseno říšským válečným soudem, z toho 103 „kvůli podvracení branných sil (badatelé Bible)“. Přitom se však zjistilo, že poznámka „badatelé Bible“ nebo prostě jen „Bible“ se objevuje i u katolíků, a vypadá to, že pod touto šifrou bylo vedeno jakékoli odmítnutí vojenské služby z náboženských důvodů. Označení „badatel Bible“ se tak objevuje u členů katolického Společenství Krista Krále – u Michaela Lerpschera, odsouzeného k smrti 2. srpna 1940, a Josefa Rufa, odsouzeného k smrti 14. září 1940 –, podobně jako později i u Franze Jägerstättera.

Soustřeďování procesů u říšského válečného soudu Berlíně vycházelo zřejmě ze snahy izolovat pokud možno myšlenky vyjadřující se k válce z hlediska víry. Tak to také opakovaně zaznívá v rozsudcích s odmítači z náboženských důvodů. V rozsudku RKG vyneseném nad P. Franzem Reinischem 7. července 1942 stojí, že by jeho čin mohl působit „nebezpečnou přesvědčivou silou“. V rozsudku nad Svědkem Jehovovým Franzem Oswaldem z Vídně z 6. dubna 1943 se píše: „Kromě toho se jeho jednání kvůli své přesvědčivé síle mimořádně hodí k rozkladnému působení na ostatní. Proto byl odsouzen k trestu smrti.“ Podobné znění najdeme i v rozsudku nad jeho souvěrcem Walterem Möllerem z 13. července 1943: „… Navíc je podobné tvrdošíjné odmítání vojenské služby pro svou přesvědčivou sílu schopné rozkládat bojového ducha ostatních. Proto musel být odsouzen k trestu smrti.“ V odůvodnění rozsudku smrti z 18. května 1943 vyneseném nad čtyřmi alsaskými Svědky Jehovovými, Alfrédem Benedickem, Raymundem Gentesea a bratry Karlem a Heinrichem Merlingovými je uvedeno ještě další hledisko: „Vzhledem k jejich tvrdošíjnému odmítání vojenské služby a nebezpečnosti tohoto chování je namístě udělit nejvyšší trest. Ten nechť působí odstrašujícím účinkem.“

Vrchní říšský válečný prokurátor Rehdans sděluje v dopisu datovaném 14. dubna 1940 předsedovi RKG admirálu Maxi Bastianovi své procesní zásady: „Ve věci trestní záležitosti proti odmítačům vojenské služby, zvl. mezinár. badatelů Bible: Německý národ a německý wehrmacht nyní vstoupily do rozhodujícího zápasu, který jim byl vnucen. Počínající zápas německého národa na život a na smrt je událostí tak mocnou, že i u nás na říšském válečném soudu musí působit poznatky získané z dřívějších fází tohoto zápasu drtivým dojmem na dosavadní chápání, směrnice a opatření podle nich stanovená. Týká se to především těch, kteří patří k nebezpečné mezinárodní, a tedy našimi nepřáteli vychované a ovlivněné sektě badatelů Bible. Proti každému, kdo ještě i nyní, po vstupu svého národa do rozhodujícího zápasu o život, odmítne jakýmkoli způsobem a z jakéhokoli důvodu zúčastnit se tohoto boje, bude postupováno těmi nejtvrdšími prostředky a takový člověk bude zničen.“

Odsouzen za podvracení vojenské služby

Manželka Františka Jägerstätterová obdržela dne od vrchního válečného prokurátora tuto zprávu:

„V trestním řízení proti Vašemu manželovi, řidiči Franzi Jägerstätterovi, vedeném proti obžalovanému z důvodu podvracení vojenské služby, byl dotyčný odsouzen říšským válečným soudem dne 6. července 1943 k smrti, ke ztrátě vojenské cti a občanských práv.“

Ze zápisu rozsudku nad Jägerstätterem vyplývá, že v červnu 1940 v Braunau na Innu „přísahal na vůdce a vrchního velitele wehrmachtu“. Dále je v něm jasně vyjádřeno, že „na základě svého náboženského postoje odmítá vojenskou službu se zbraní v ruce … Prohlásil, že kdyby bojoval za národně socialistický stát, jednal by proti svému náboženskému přesvědčení“. Jägerstätter podle vlastních slov „nemohl být zároveň národním socialistou a katolíkem; to by bylo nemožné“. Celkem dvakrát tu zaznívá, že Jägerstätter byl ochoten „konat službu jako sanitní voják z křesťanské lásky k bližním“. … „jsou prý věci, kdy je zapotřebí poslouchat více Boha než člověka, a na základě přikázání ‚miluj bližního jako sebe‘ prý proto nesmí bojovat se zbraní v ruce“. Polní soud nad Františkem Jägerstätterem jasně ukazuje, že soudcové pochopili jeho pohnutky správně – jmenují svědomí a náboženské přesvědčení –, avšak neuznali je za oprávněné.

Snahy změnit jeho rozhodnutí

František byl jakožto odsouzenec k smrti od 6. července ve dne v noci spoután na rukou těsnými pouty. Izolace obou prvních měsíců v Berlíně však skončila. Jeho obhájce ex offo Feldmann mu zprostředkoval styk s místním farářem a příslušným vězeňským kaplanem Heinrichem Kreutzbergem a také vyrozuměl domovského faráře ze St. Radegundy. Záměr byl jednoznačný – kněží měli jeho mandanta přemluvit, aby změnil své rozhodnutí.

V případě obžaloby nebo odsouzení kvůli odmítnutí vojenské služby z náboženských důvodů měl soudní personál striktní úkol „v nejkrutější válečné době ještě v poslední hodině získat, případně udržet pro wehrmacht použitelného bojovníka“.

Hlavní vyšetřovatel i soudci se měli snažit přimět odmítače ke změně postoje. V případě odvolání odmítnutí byli obžalovaní odsouzeni k trestu vězení, který si měli odsedět po skončení války. Dotyční byli okamžitě odesláni „osvědčit se na frontu“.

V knize uložených trestů RKG byla u mnoha případů také poznámka: „padl dne… v…“ V trestných, příp. tzv. osvědčovacích jednotkách německého wehrmachtu byla maximální doba přežití šest měsíců. Odvolání odmítnutí mělo být bezpodmínečné.

Farář Kreutzberg však vězně neovlivnil tak, jak si to soud přál, ale naopak ho povzbuzoval, aby rozhodně vytrval ve svém postoji.

Bible před smrtí

Františka Jägerstätterová potvrzuje, že její manžel doma denně četl Bibli. V samovazbě berlínské věznice Tegel nabývá četba Bible vzhledem k vnitřnímu i vnějšímu utrpení člověka čekajícího v poutech na popravu mimořádné důležitosti.

Na dvaapadesáti stránkách sešitu formátu A5 objevujeme jeho zápisky vzniklé na základě četby Písma svatého. Jägerstätter si očísloval dvě stě osm bodů obsáhlých poznámek a shrnul je pod nadpisem: „Co by měl každý křesťan znát“. Mimořádnou pozornost věnuje pasážím obsahujícím etické či politické výroky. /…/

Když se František vypořádává s listy svatého Jana, vzdává se jakýchkoli snah o vlastní formulace či interpretace. Tyto texty, které hymnickým způsobem hovoří o lásce k Bohu a k člověku, si opisuje prostě proto, že zjevně naprosto odpovídají jeho vnitřnímu rozpoložení. Jako poslední bod uvádí obsáhlejší pasáž z Matoušova evangelia (10, 26–42), odkud si vypisuje následující citáty:

… „A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo – duši zabít nemohou. … Copak se neprodávají dva vrabci za halíř? A ani jeden z nich nespadne na zem bez vědomí vašeho Otce. U vás však jsou spočítány i všechny vlasy na hlavě. … Ke každému, kdo se ke mně přizná před lidmi, i já se přiznám před svým Otcem v nebi … Nemyslete si, že jsem přišel uvést na zem pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč. … Kdo miluje otce nebo matku víc nežli mne, není mě hoden; kdo miluje syna nebo dceru víc nežli mne, není mě hoden. A kdo nebere svůj kříž a nenásleduje mě, není mě hoden. Kdo nalezne svůj život, ztratí ho, kdo však ztratí svůj život pro mě, nalezne ho…“

Z knížky: