Životní příběh knížete apoštolů

27.8.2011

Jsem vděčný otci Mauru Leporimu nejen za to, co v této knize napsal, ale také za to, jak to napsal. Při četbě jsem si znovu ověřil, jaký div představuje dobře napsaný text: uvádí nás do vyprávěných skutečností – v tomto případě do životního příběhu Šimona zvaného Petr –, můžeme jej svýma očima vidět a prožít ve svém srdci, jako bychom mu byli sami přítomni.

Toto zvláštní charisma je výjimečným způsobem vlastní křesťanskému umění. Má účast na moci, jíž do našeho já proniká veliká událost Vykupitele, který je nám blíže než my sami sobě, který je „intimior mei“. Křesťanské umění je toho ozvěnou.

Jestliže se portréty světců rodí, jako v tomto případě, z toužebné snahy ztotožnit se s jejich lidskou zkušeností, jít po stopách člověka, který následoval Krista, pak překračují hranice pouhého „životopisu“.

Životní příběh knížete apoštolů líčí autor s ostrou psychologickou pronikavostí a v jeho nezaměnitelném lidství, v němž každý může poznat sám sebe. Tuto knížku můžeme proto číst nejen jako prvotřídní rozjímání, ale i jako základní, nikoli však banální úvod do křesťanské antropologie.

K tomu, abychom na ni „dostali chuť“, postačí několik soust.

Mám na mysli například, jak autor na prvních stránkách popisuje zrození víry coby setkání, které člověku odhaluje vlastní podstatu: „Šimon nebyl dosud s to docenit důležitost svého života a své svobody.“ Anebo vnímání „panenského vlastnění“ jako nejvyššího výrazu přirozené schopnosti milovat: „A tak Šimon všechno opustil, aby nic nepřišlo nazmar.“

Následování Krista pro něho pozvedá svobodu („jako kdyby Mistra následoval i tam, kam Mistr šel pouze svým srdcem, a nejen svými kroky, svými rozhodnutími, svým učením a svými skutky“) a radikalizuje její dramatičnost: „…

Nebude-li sdílet temný Mistrův osud, nikdy nebude moci do hloubky prožívat toto přátelství.“

Čím dál víc je mu zřejmé, že pravda, spása jeho „já“, spočívá ve vztahu s tím člověkem: bez něho by se jeho život podobal „zírání na vlastní nicotu“.

To jej přivádí až k úplné a plodné zralosti vlastní osobnosti v nerozlučném spojení s ano vyřčeným Kristu a jeho poslání; k radostné poslušnosti vůči zákonu lásky: dát svůj život za dílo Jiného: „Neměli už ani chvilku pro sebe. Od východu slunce až do jeho západu byli jakoby rozpjati mezi Kristovým milosrdenstvím a lidskou ubohostí.“

V případě publikace „Šimon Petr“ se jedná o knihu, která je něčím více než pouhou knihou; je, jak připomíná Guardini, setkáním, které o jeden vzácný článek prodlužuje řetěz lidského přátelství.

Angelo kardinál Scola
patriarcha benátský

kniha: Šimon Petr
autor: Mauro Giuseppe Lepori
vydalo: Karmelitánské nakladatelství
Titulek a redakční úpravy: redakce webu kna.cz
-101580-

Sekce: čtenářský koutek | Tisk | Poslat článek známému