Pražské Jezulátko ve vztahu k české současnosti

19.10.2012

Recenze Radomíra Malého na knihu Zázrak v Praze: Posledních více než 20 let české polistopadové scény s jejími důsledky na život obyvatel bylo už mnohokrát románově i filmově zpracováno. Chybí zde ale jedno podstatné a nejzávažnější: duchovní a mravní rozměr tohoto období.

První „vlaštovka“, která se toho ujala, se zjevila v osobnosti autora a vydavatele Martina Leschingera a v jeho novele „Zázrak v Praze“.

Hrdinou je šéfredaktor polobulvárního a poloinvestigativního listu „Hlas dne“ Hans Novotný, jemuž majitel deníku dal ultimátum, aby zastavil do měsíce jeho pokles, jinak bude muset odejít. Novotnému se to podaří za pomoci – Pražského Jezulátka! Jako ateista a člověk konzumní mentality tuto náboženskou pamětihodnost v kostele Panny Marie Vítězné dosud sotva vnímal, jednoho dne však k němu doprovodil náhodnou turistku z Malty, která jej žádala, aby jí tam ukázal cestu. Stalo se něco ohromujícího: Jezulátko k němu promluvilo. Hans je potom navštívil ještě několikrát a hovořil s ním.

Život šéfredaktora se od základů změnil, rozhodl se dokonce přijmout svátost křtu. To mělo dopad především na jeho novinářskou práci. Doposud si nedělal žádnou starost o pravdivost a serióznost publikovaných informací, jen když to bude „senzace“ a lidi zaujme. Podle požadavků mediálního trhu a programu finanční a ideologické lobby v pozadí jeho deník vedl lidi k utilitaristickému pohledu na život, v němž peníze, kariéra a požitky jsou nejdůležitějšími prioritami. Teď ale nastala změna. Hans Novotný přestal s publikováním neověřených zpráv, založených na drbech a polopravdách. Hlas dne zaujal zcela jiný úhel pohledu: hodnotit současné události podle kritérií přirozeného mravního zákona.

Kupodivu se mu propad novin podařilo zastavit. Čtenáři, unaveni dosavadními novinářskými klepy ze života celebrit, lascivními historkami a fotkami nahotin oceňují nový styl tohoto deníku, který zde výrazně chyběl. Jenže majitel přesto není spokojen, protože taková orientace je „politicky nekorektní“. Příběh vrcholí řešením Hansova dilematu, jak skloubit loajalitu k vydavateli, která s sebou nese spoustu morálních kompromisů, s dosud neznámým pocitem vnitřní radosti, pramenící z nového života, který se hlavní hrdina snaží zakotvit v Bohu.

Kniha je psána jasně, stručně a lapidárně. Autor se neutápí v nepodstatných detailech, jak je dnes módou, a jde přímo k „jádru věci“. Mnohem důležitější než tato technická stránka je ale celková vize románu a její souvislosti. Pražské Jezulátko je ryze „českým“ Kristem, součástí české religiozity, proto lze považovat za velice trefné a podařené, jestliže potřebnou mravní reformu národa pisatel spojuje právě s ním. Podle známého výroku sv. Ignáce z Loyoly nelze žádat mravní reformu společnosti bez předchozí reformy sebe sama, což je v knize rovněž skvěle vystiženo. Autor se také mistrovsky vyhnul nebezpečnému úskalí, které při této tématice číhá: ukončit román pesimistickým pohledem na českou současnost, přijmout tezi, že tento národ jako „nejateističtější“ v Evropě je v ohledu morálním a duchovním v podstatě nereformovatelný. To, že po změně orientace Hlasu dne počet čtenářů neklesá, ne-li dokonce mírně stoupá, odhaluje vnitřní hlubokou víru pana Leschingera v možnost opravdové obrody českého národa. V tomto smyslu lze proto hovořit o tom, že kniha je zároveň výchovou k autentickému vlastenectví a burcováním k němu.

Skutečně nelze, než knihu Martina Leschingera vřele doporučit každému katolickému i nekatolickému čtenáři. A na závěr si neodpustím jednu poznámku: To, že u nás mohou vycházet i takové knihy, vyvrací názor, že Čechové jsou největšími neznabohy Evropy. Doufejme, že Zázrak v Praze nebude na českém knižním trhu na dlouhé roky vyjímkou, a že podobných knih bude v budoucnu přibývat.

Radomír Malý

Kniha: Zázrak v Praze - Příběh z české současnosti
Autor: Martin Leschinger
vydalo: Karmelitánské nakladatelství 2012
Titulek a redakční úpravy: redakce webu kna.cz
-FLE0002-