Jedině ty sám víš, kdy sám sebe pochválit či pokárat

15.12.2017

Jako medik jsem začal pracovat v týmu chirurgů, což uspíšilo moje profesní zrání. Mezi druhým a třetím rokem jsem měl dva nadřízené: Ramóna Romera a Julia Blanca, vynikající odborníky. Společně se zbytkem skupiny nás vzdělávali ve všem, co bylo třeba.

Učil jsem se rozpoznávat symptomy, způsob pohmatu, provádět dezinfekci rukou před vstupem na operační sál; jak si srovnat nástroje a jak je podávat. To všechno mě ohromně bavilo. Samozřejmě jsem tu a tam udělal vinou netrpělivosti nějakou chybu, naštěstí vždy bez vážných následků.

Na operačním sále jsem byl podle očekávání pouhým asistentem. Mé království se čím dál více konkretizovalo v takzvaném „salonku nemocných“. Pokaždé, když přivezli člověka s lehčím zraněním nebo onemocněním, odnesli ho do onoho salonku a bylo na mě, abych ho prohlédl. Když měl otevřené rány, sešíval jsem je. Pokud měl nějaké vředy či hnisavé rány, drenoval jsem je. V případě zranění v oblasti břišní jsem musel příslušnou část znecitlivět a prohlédnout. Šlo-li o těžší případ, bylo mým úkolem pouze sešít kůži k sobě, pokud měl pacient zasaženo i břicho, dopravoval jsem ho rovnou na sál.

Jednoho dne mi Julio Blanco ukazoval různé druhy šití a při tom mi dal výbornou radu. Používám ji v mnoha životních situacích a budu mu za ni vždycky vděčný. „Když operuješ,“ řekl mi tehdy, „nezapomeň, že jedině ty sám víš, kdy sám sebe pochválit či pokárat. Občas tě budou všichni chválit, ale jenom ty budeš vědět, žes to naprosto zkazil, a jindy tě zase všichni zkritizují, a jenom tobě bude jasné, že jsi všechno udělal správně.“

Z knížky

Já, Bůh a Fidel
Knězem na komunistické Kubě

Alberto Reyes Pías

Temperamentní Alberto vydává svědectví o své poněkud klikaté cestě ke kněžství. Vyrůstal na Kubě, v krásné věřící rodině, ale v nepříliš krásném režimu Fidela Castra. Přesto se dostal na medicínu, měl známost a otevírala se před ním slibná budoucnost… Vyprávění je svěží, místy až humorné, a přitom nepostrádá hloubku – mezi řádky osobního příběhu mnohokrát zasvítí vyzrálá duchovní moudrost.

Sekce: čtenářský koutek | Tisk | Poslat článek známému