Vánoce jsou zvláštní svátky

14.12.2012

Mnozí se na Vánoce v hloubi srdce těší, navenek na ně ale nadávají. Svátek Vánoc ale dokáže mnohdy oslovit i nedotknutelné komnaty našich srdcí. Jde jen o to nechat se oslovit a neodmítat to, co k nám přichází, třebas i v podobě, kterou jiní navenek odmítají. Nová knížečka "Je tu přece Ježíšek" přináší mnoho životní moudrosti v podobě zaznamenaných příběhů a vyprávění. Tato knížka se může stát inspirací, jak prožít Vánoce "tak tochu jinak" i uprostřed nepříznivých životních okolností.

Je tu přece Ježíšek
Eduard Martin
Edice: Příběhy
Vydáno: 2012

Související titul: Ježíšek pro mě, Eduard Martin
Hlavním úmyslem knihy je spustit vánoční paprsky na uspěchaný moderní život a na drobných příbězích ukázat, že i zdánlivě obyčejné chvíle mají hloubku a důležitost…

Další tituly k tématu: vánoce

/.../

Letos o Vánocích jsem si s babičkou moc hezky popovídala, babička totiž špatně spí a od rána sedává v kuchyni a plete. A já jsem se náhodou probudila dřív, a než se ostatní kolem babičky seběhnou a začnou si s ní povídat, jsem si s ním mohla popovídat i já…

A tak jsem na to zavedla s babičkou řeč.

„Prosím tě, jak to, že tak dobře vypadáš?“

„Dobře?“

„Nechtěj, abych tě ještě víc vychvalovala… Nemáš žádné vrásky. Nezapomínáš… A nepoužíváš kosmetiku.“

„POUŽÍVÁM.“

Užasla jsem.

Do té doby jsem o tom nic nevěděla.

„Jakou?“

Babička se na mě pobaveně podívala a usmála se.

„Víš, já jsem shovívavá… Já počítám s tím, že lidé nejsou dokonalí. Že zavírají kočky do skříní… i do mrazáků… Že křivdí… Že mě budou rozčilovat…

Že mi budou říkat nepříjemné a nespravedlivé věci…

Že mě budou šidit… A tak dál a tak dál… Ale můj úkol na zemi není, abych se kvůli tomu rozčilovala, abych si kvůli tomu ničila pleť …pleť a zdraví. Můj úkol je jiný: dokázat těm kolem sebe, že tenhle svět je docela krásné místo k životu, přispět k tomu. Pokud se nesužuješ tím, co ti kdo špatného v životě udělal, pokud se k tomu znovu a znovu nevracíš, získáváš sílu a zbývá ti v paměti hodně místa na ostatní věci. Nemusíš potom zapomínat a zapomínat jako tolik OPRAVDU starých lidí. Kdybych ti vyprávěla, kolik lidí mě v životě zranilo, kolik mi jich ublížilo…, nestačily by na to tyhle Vánoce…

Ale proč o tom mluvit?

Není lepší, abychom si vzaly z mísy pár vanilkových rohlíčků?“

A tak jsme si vzaly rohlíčky.

Bylo to opravdu lepší.

A je to také nejhezčí dědictví, jaké jsem po naší babičce, po naší superprababičce, pro svůj další život dostala.

Vzpomínat na to hořké, co bylo?

Neznamená to kazit si pleť?

Nemít pleť tak krásnou… jak jen může být… pleť na těle i na duši…

Než ochutnávat znovu a znovu hořké, je vzít si něco sladkého… z mísy, která je před námi…, obvykle stále přehlížíme nějakou mísu s něčím sladkým, jaká je připravená před námi…

A pleť?

Lidé věnují tolik péče své pleti na tváři, a zapomínají na svou duši.

Odpuštění je ta nejlepší kosmetika…

(Z povídky  REKLAMA NA STÁŘÍ, čili SUPERBABIČKA, vyprávění jedné pravnučky)

Sekce: čtenářský koutek   |   Tisk   |   Poslat článek známému


Související články