Ukázka z celosvětově nejčtenější knihy papeže Benedikta XVI.
Řekněme to bez příkras a možná i s rizikem, že budeme špatně pochopeni: Pravým křesťanem není náš „stranický kolega“ z téže konfese, ale ten, kdo se díky tomu, že je křesťanem, stal vskutku lidským. více

KŘESŤANSKY CHÁPANÁ SPRAVEDLNOST Být křesťan neznamená plnit určité povinné penzum, a pokud chci být obzvláště dokonalý, pak i jako jistou pojistku dokonce hranici povinnosti překračovat. Křesťan je spíše ten, kdo ví, že tak jako tak žije v každém případě nejprve z obdarování, a že všechna spravedlnost může proto spočívat pouze v tom, že se sám stane dárcem podobným žebrákovi, který to, co přijal, z vděčnosti velkoryse dává dál. více

… Být křesťanem znamená hlavně přechod od bytí pro sebe sama k bytí pro druhé. Tím se také vysvětluje, co se ve skutečnosti myslí pojmem vyvolení („vyvolenost“), který nám tak často připadá zvláštní. Neznamená to dát přednost jednomu, oddělit ho od ostatních a nechat ho být, ale zapojit se do společného úkolu. více

VÍRA, LÁSKA A POSLEDNÍ SOUD Za vyznání víry v Krista, které od nás žádá Pán a Soudce, se ve velikém podobenství o Posledním soudu prohlašuje nalézání Krista v nejposlednějších bratřích a sestrách, v těch, kteří potřebují mou pomoc. Vyznávat Krista tudíž znamená považovat člověka, který mě potřebuje, za Krista, který mi jde tady a teď vstříc; znamená to chápat výzvu k lásce jako nárok víry. více

Křesťanská víra je něco víc než rozhodnutí pro duchovní základ světa, její ústřední formule nezní „Věřím v něco“, nýbrž „Věřím v tebe“. Víra je setkávání s člověkem Ježíšem a my v tomto setkávání poznáváme smysl světa jako osobu. více

VÍRA A POCHYBNOSTI Nikdo nemůže položit druhému Boha a jeho království na stůl, ani věřící sám sobě ne. Kdyby se tím však nevíra hodlala sebevíce ospravedlňovat, přesto v ní vždy zůstane ono zneklidňující „snad je to přece jen pravda“. více

… Bůh není jen nějakým teoretickým závěrem představ o světě, jímž se utěšujeme, jehož se přidržujeme, či se s ním prostě míjíme. To je dnes patrné všude tam, kde je Bůh důsledně popírán a kde jeho nepřítomnost už není ničím zmírňována. Kde je Bůh vytěsněn, jde zpočátku zdánlivě všechno dál jako doposud. více

Věda člověka nespasí. Člověk je vykoupen láskou. To platí už i v čistě světské oblasti. Když někdo ve svém životě zakusí velkou lásku, jako by v tom okamžiku zažil „vykoupení“, jež dává smysl celému jeho životu. Nicméně si velmi brzy všimne, že láska jemu věnovaná jeho životní problém sama o sobě neřeší; je napadnutelná a zranitelná. více

Znáte to. Visačce na tričku se symbolem „čistit jen chemicky“ věnujeme více pozornosti než varování „způsobuje rakovinu“ na cigaretách. Rady, abychom používali krém na opalování, pouštíme jedním uchem tam a druhým ven, dokud nemusíme jít na vyšetření s pigmentovou skvrnou. Ignorujeme výzvy, abychom více pili, dokud se nám nevytvoří první ledvinový kámen. Zjevně se řídíme tím, co je pro nás důležitější pro danou chvíli, než abychom se zamýšleli nad tím, co nám to přinese do budoucna. více

Požehnán buď muž, který důvěřuje Hospodinu Jeremiáš 17,7 Každý máme svá zamilovaná témata. Znám muže, pro něhož je motocykl snad to nejpřitažlivější na světě. Hudba mu nic neříká. Ale oživne, jakmile se začne hovořit o motocyklech. A znám jiného, který je takto směrován na moderní hudbu. Doma má tisíce cédéček. Má nejlepší možné přehrávače, sluchátka a s moderní hudbou vstává i usíná. I já mám své téma. Jsou jím stromy. Ani ne tak ovocné stromy (ač pocházím ze „zahrady Čech“), ale stromy zvané okrasné. Platany jsem měl spočítané v celém Československu. Osaměle rostoucí vzrostlý strom (tak zvaný solitér) musím navštívit, kdyby na chleba nebylo. více

Ti, kteří se odborně (profesionálně) zabývají moudrostí, nás upozorňují na to, že jedním z hlavních znaků moudrosti je vhled. Co to ale vhled je? Když jsem byl v Anglii, zašel jsem se mimo jiné podívat do Cambridge do ústavu fyziky, kde byl před lety vedoucím Isaac Newton. Chtěl jsem vidět tu jabloň, na níž se on kdysi díval. Když viděl, jak z ní padá jablko, vyvodil z toho tři základní zákony gravitace. Ty platí pro celý vesmír. Newtonův vhled do světa přírody mne fascinoval a fascinuje dodnes – i když jsem tam tu jabloň již nenašel. více

Možná se to nezdá, ale v tichu je cesta k nalezení Boha více

Aby se naše stárnutí zdařilo, je k tomu zapotřebí některých ctností. Německé slovo „ctnost“ (Tugend) vychází ze slovesa „být k něčemu vhodný“ (taugen). Stáří samo o sobě není „vhodné“. Je proto třeba nacvičovat postoje, které nás i ve stáří udrží v tom správném směru. V biblické knize Sirachovcově, která v sobě obsahuje zrnka židovské i řecké moudrosti, jsou vyjmenovány rozličné ctnosti, které mají zdobit starého člověka: více

Příjemnou chuť v sobě najde jen takový člověk, který se bezpodmínečně přijímá a staví se sám k sobě kladně. Mnoho starých lidí si stěžuje, že v životě přišli zkrátka a museli mnoho vytrpět. Jsou plni obviňování a výčitek. Mají pocit, že byli neustále přehlíženi a nic neznamenají. Protože v jejich životě zůstává tolik nezdravého, nejsou schopni přijmout sami sebe a svůj život – svůj život jako celek. Nedokážou často přijmout ani svoje stáří a rádi by byli středem pozornosti jako zamlada. více

Nejdůležitější úkol starých lidí: ukazovat na světlo, i když se zdá být skryté. Pokud starý člověk neporozumí smyslu stáří, dívá se s hněvem na život mladých. Závidí „mladým lidem jejich mládí, jejich budoucnost, plány a naděje a pokouší se jim ztrpčovat život tím, že zavrhuje všechno nové, nebo tím, že glorifikuje všechno staré“ (R. Guardini). Stárnutí je nejen fenomén, který se nás všech fyzicky dotýká. Je to také proces, který má určitý smysl. A jen když tento smysl objevíme, budeme schopni své stárnutí správným způsobem přijmout. C. G. Jung srovnává život s pohybem slunce: „Smyslem rána je nepochybně rozvoj jedince, jeho usazení a rozmnožení se ve světě a péče o potomstvo“ (C.G.Jung). Životní odpoledne ale nemůže být jen přívěskem k ránu. Podobně jako slunce pohlcuje své paprsky, aby osvětlilo samo sebe, i starý člověk má obrátit pozornost ke svému nitru a objevit jeho bohatství. více

Bez Boha člověk neví, kam má jít, ani není schopen pochopit, kdo je. Tváří v tvář obrovským problémům rozvoje národů, jež nás odrazují a vedou k malomyslnosti, nám přichází na pomoc slovo Pána Ježíše Krista, který nás učí: „Beze mne nemůžete dělat nic“ (Jan 15,5) a který nás povzbuzuje: „Já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa“ (Mt 28,20). více

V dnešní kultuře, která z velké části ztratila smysl pro nadpřirozeno a která se domnívá, že musí odkrýt všechna tajemství, protože se dospělo až ke kořeni života, se objevily a prosazují oplodnění ve zkumavce (in vitro), výzkum na embryích, možnosti lidského klonování a hybridů. Zde absolutní nárok techniky dochází svého vrcholného výrazu. více

S technologickým rozvojem je spojen rostoucí vliv hromadných sdělovacích prostředků. Dnes je skoro nemožné představit si život lidské rodiny bez nich. více

Tváří v tvář nezadržitelnému růstu globální vzájemné závislosti a uprostřed probíhající světové recese je silně pociťována potřeba reformy Organizace spojených národů a mezinárodní ekonomické a finanční architektury, aby se pojmu rodina národů dostávalo konkrétních obrysů. více

Jak regulace finančního sektoru, která poskytuje nejslabším subjektům záruky a zabraňuje skandálním spekulacím, tak pokusy o nové formy financování, určené přednostně k podpoře rozvojových programů, jsou pozitivní zkušenosti, které je třeba prohloubit, podporovat a spolu s tím apelovat na vlastní odpovědnost střadatele. více

K ochraně přírody nestačí jenom zásahy oživující či omezující ekonomiku a nestačí ani vhodná osvěta. Jsou to jistě důležité nástroje, ale rozhodujícím problémem je celkový morální stav společnosti. více

Skutečnost, že některé státy, mocenské skupiny a významné společnosti hromadí zásoby neobnovitelných zdrojů energie, představuje vážnou překážku pro rozvoj chudých zemí. Tyto země nemají ekonomické prostředky k tomu, aby si zjednaly přístup k stávajícím neobnovitelným zdrojům energie, ani nejsou s to financovat výzkum nových alternativních zdrojů. více

V současnosti jsme svědky tíživého protikladu. Na jedné straně se vymáhají práva, mající nahodilý a postradatelný ráz, přičemž se nárokuje jejich uznání a šíření ze strany veřejných struktur, a na druhé straně jsou zneuznávána a pošlapávána elementární základní práva velké části lidstva. více

Současný mezinárodní ekonomický vývoj, poznamenaný závažnými deformacemi a selháními, si žádá hluboké změny také v chápání podnikání. Staré způsoby podnikání ustupují do pozadí a na obzoru se začínají objevovat nové, slibné formy. Jedním z největších nebezpečí je jistě to, že podnikání bude uspokojovat výlučně ty, kdo investují – tím by se ale omezila jeho společenská hodnota. více

Shodne-li se logika trhu i logika státu vzájemně na tom, že si oba i nadále podrží monopol na svou oblast vlivu, pak se v dlouhodobé perspektivě mnohé vytratí: solidarita ve vztazích mezi občany, participace a soudržnost, nezištné jednání, které se liší od postoje „dám, abych získal“ (typického pro logiku směny) i od postoje „dám z povinnosti“ (vyplývající z logiky veřejného jednání, uloženého státními zákony). více

Církev vždy zastávala názor, že ekonomickou činnost nelze považovat za něco antisociálního. Trh sám o sobě není, a tedy ani nemá být, místem, kde se projevuje převaha silnějšího nad slabším. Společnost se nemá před trhem chránit, jako kdyby jeho rozvoj vedl ipso facto k ničení opravdu lidských vztahů. více

Vládne-li vzájemná a obecná důvěra, je trh ekonomickou institucí umožňující setkání lidských osob jako ekonomických subjektů, které své vztahy upravují prostřednictvím smluv a vzájemně si směňují zboží a služby rovnocenné hodnoty, aby uspokojili své potřeby a touhy. Trh podléhá zásadám takzvané komutativní spravedlnosti, která usměrňuje vztahy dávání a přijímání mezi rovnocennými partnery. více

Důstojnost lidské osoby a potřeby spravedlnosti vyžadují, aby – obzvláště dnes – ekonomická rozhodnutí nevedla k přílišnému, morálně nepřijatelnému zvyšování majetkových rozdílů a aby jako prioritu i nadále sledovala dostupnost zaměstnání a možnost pracovat pro všechny. více

Některé nevládní organizace se aktivně přičiňují o šíření interrupcí: v chudých zemích někdy prosazují provádění sterilizací, v některých případech i bez vědomí žen, jichž se to týká. Kromě toho existuje i opodstatněné podezření, že sama rozvojová pomoc je někdy vázána na jistý typ zdravotnické politiky, který zahrnuje faktické zavedení přísné kontroly porodnosti. více

Hlad neplyne tolik z materiálního nedostatku, jako spíše z nedostatku společenských zdrojů – a ten nejzávažnější má institucionální povahu. Chybí totiž řádně etablované ekonomické instituce, které by byly schopny jednak zaručit pravidelný a z hlediska potřeb dostatečný přístup k jídlu a vodě, jednak řešit nouzové situace, kdy je třeba zajistit primární potřeby během skutečných potravinových krizí, vyvolaných přírodními katastrofami nebo neodpovědnou národní či mezinárodní politikou. více

Ze společenského hlediska mohou systémy sociálního zabezpečení a sociální péče, jež v mnoha zemích existovaly už v dobách Pavla VI., jen stěží – a v budoucnu, za hluboce změněné výslednice sil, ještě hůře – dosahovat cílů skutečné sociální spravedlnosti. Trh, který se stal globálním, vedl především v bohatých zemích k hledání oblastí, kam je možno přemístit výrobu s nižšími náklady, s cílem snížit cenu různých druhů zboží, zvýšit kupní sílu a tak urychlit míru rozvoje, založenou na zvýšené spotřebě uvnitř svého domácího trhu. více

Integrální lidský rozvoj předpokládá odpovědnou svobodu jednotlivce i národů: žádná struktura není schopna zaručit tento rozvoj, opomíjí-li lidskou odpovědnost nebo staví-li se nad ni. více

Právě proto, že Bůh říká člověku své velké „ano“, nemůže se člověk obejít bez otevřenosti k božskému povolání, aby uskutečňoval svůj vlastní rozvoj. Pravda o rozvoji spočívá v jeho celistvosti: pokud se netýká celého člověka a každého člověka, nelze hovořit o pravém rozvoji. více

Pětisetfranková bankovka odešla jako první. Přišla do nebe, svatý Petr ji přijal a nechal vejít dovnitř, ale poradil jí, že udělá nejlépe, když se nebude moc ukazovat. více

Jede františkán po dálnici ve svém malém autu. Když ho předjel jezuita za volantem velkého BMW, byl náraz vzduchu tak silný, že františkánovo autíčko dostalo smyk a ocitlo se v příkopu. více

Měsíc vyšplhal přes černou stěnu topolů nad řeku, posypal její hladinu stříbrnými třpytkami a zvolna směřoval vzhůru, na volnou oblohu. více

Je známo, že vlasatec bez kytary je jako voják bez pušky. Škorpióni měli kytary s sebou a při pozdvihování spustili "Old man iver" a přijímání doprovodili oblíbenými rockovými melodiemi. více

"Nosit hrdě v knoflíkové dírce odznáček strany je povinností každého militantního člena, ale každé přehánění je na škodu." více

Don Camillo přišel na svět s vrozenou vlastností nazývat věci pravým jménem. více

Stařík se zajíkl pláčem a don Camillo při pohledu na jeho zoufalství ztišil hlas. "Běžte domů a nechte mě přemýšlet. Tohle sám nezvládnu." "Jak myslíte." Stařík odešel a don Camillo místo toho, aby si lehl do postele, zůstal vzhůru a přemýšlel, co si má počít s tím zatrachtilým tankem. více

„Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán“ (Řím 5,5). Křesťanství není tělocvična, že bychom museli ze sebe lásku k bližnímu neustále potit, pořád se v ní „cvičit“. Hezky o tom píše svatý Jan od Kříže v Živém plameni lásky. Říká, že Duch svatý je nejen oheň, který stravuje, ale také oheň, který nás přetváří „v příjemnou lásku“. Duch svatý, Boží příjemná láska, noří duši do slávy Boží a občerstvuje ji silou božského života, tedy dává člověku obrovskou radost, štěstí a naplnění, schopnost milovat. více

U nás doma je veselo. Narodila se nám pravnučka Anička. Jsou ji právě tři roky a je středem světa. Obveseluje nás všechny svými nápady. Nejen tím, co říká, ale i tím, co vyzpívá. Vyzpěvuje od rána do večera. Nejen dětské písničky, které ji naučila maminka, obě babičky a prababička. Sama totiž vyjadřuje ve formě písniček vše, co vidí a na co myslí. Je středem nejen našeho rodinného světa, ale i středem svého vlastního světa. více

Až budete někdy maminka nebo táta, tak si budete umět představit, jak se rodiče bojí o své děti, když ti malí zabloudí někde ve světě a ztratí se. více

Babí stála ve dveřích chaloupky a dívala se na malé stádečko svých přátel, kteří se otáčeli a mávali jí, než zmizeli ve vysoké trávě. Nesli si uzlíky s šatstvem a kouskem bábovky, kterou jim upekla na cestu. více

Veronika bedlivě naslouchala „třem příběhům lásky“ a začala si představovat, že se z ní, až bude velká, stane filmová režisérka, aby mohla o těchto příbězích natočit tři různé filmy. Matěj nedával příliš dobrý pozor, ale hrál si s malým modelem ryby, který mu daroval mnich. Byl z červeně zbarveného dřeva a jedna jeho polovina se dala odklápět, takže se bylo dobře vidět páteř, srdce i trávící ústrojí. více

Babí stála před chaloupkou a už od rána vyhlížela, jestli se lopuší za potokem nehýbá nebo jestli tráva na louce nešustí, jak v ní cupitají její malí přátelé. Ťapka, celá nedočkavá, už desetkrát odběhla k potoku a zpátky. Nahoře v březové stráni nad chaloupkou panáčkovali Ouško i jeho máma a napjatě koukali, jestli se na vzdáleném kopci pod Bučinou neobjeví malá červená čepička. Do lesa se ale kvůli lišce báli. více

Nešťastný pád ovce do studny, to se nestávalo často. Ještě že vody v ní bylo jen tak po kole-na. Vlastně se stala podobná příhoda vůbec poprvé, pokud se pastýři pamatují. To daleko častěji, vlastně každou chvíli, hrozilo ovčímu stádu nebezpečí shůry. Tím nebezpečím byl orel. Hnízdil na vysoké skále, a jeho starosti o to, aby denně nakrmil svá dvě mláďata, mu měly ulehčit pasoucí se ovečky, roztroušené po pastvinách. Často nad nimi kroužil a pátral po kořisti. Vyhlížel, jestli se některá z oveček nevzdálila od stáda, jestli některá neunikla pozornosti pastýřů, aby se na ni mohl vrhnout a uchvátit ji. více

...Ježíš se tedy modlil a apoštol Petr, Jakub a Jan zůstali opodál, aby přece jen nerušili. Složili se do trávy pod prastarou košatou olivu, a místo modlitby, asi proto, že se tak dobře najedli, usnuli. Z toho ticha noci se Petrovi zrodil pod víčky sen... více

Je tomu asi tak sto let, co tři františkáni požádali pana starostu jedné malé vesničky o dovolení, aby jim, pro milosrdenství, přenechal k obývání staré opuštěné zbořeniště ležící nějaké dvě míle od vesnice na obecních pozemcích. Starosta, člověk zbožný, jim k tomu dal svolení, aniž by se poradil s někým z radních. Bratři požehnali svému dobrodinci, a když přišli ke zbořeništi, které již znali, začali hned uvažovat, jak si zbudují útočiště. více

„Je tu jeden chlapec, ten má pět ječných chlebů a dvě ryb. Ale co to je pro tolik lidí?“ Ježíš řekl: „Postarejte se, ať se lidé posadí!“ Potom Ježíš vzal chleby, vzdal díky a rozdělil je sedícím; stejně i ryby, kolik kdo chtěl. Když se najedli, řekl učedníkům: „Seberte zbylé kousky, aby nepřišlo nic nazmar!“ Sebrali je tedy a bylo to plných dvanáct košů kousků, které po jídle zbyly z pěti ječných chlebů. (Jan 6, 9–13) více