V Jeruzalémě se o ničem jiném nehovořilo:
„Prý se narodil židovský král…“
„A kdo to říká?“
„Přijeli nějací mudrci z východu, pohané, milovníci hvězd.“ V chrámu si to šeptali kněží a obchodníci, rabíni pátrali ve svých knihách a hledali stopu, která by jim pomohla najít ono dítě, pastýři se svými stády roznášeli zprávu v sousedních národech, vždy nedůvěřiví rolníci se dívali úkosem na nebe, zdali tam i oni náhodou nespatří hvězdu, a dokonce i celníci zapomněli na chvíli na svou práci výběrčích, aby se poptali, kdo může být onen tak obávaný a očekávaný král. více

Buď vítán, nový roku.
Děkuji Ti, Pane, již předem za všechno,
co mi Tvá dobrota sešle.
více

Křesťan si nemusí nechat dělat horoskop, aby viděl do budoucnosti. Neví, kam kráčí, ale je veden. Jsme muži a ženy, kteří kráčí za příslibem, směřují k setkání, jdou za příslibem – do země, kterou máme obdržet jako dědictví. více

Bože, od něhož pochází každé otcovství na nebi i na zemi,
Otče, který jsi láska a život,
učiň, aby se každá lidská rodina na zemi
stala skrze tvého Syna Ježíše Krista zrozeného z ženy
a skrze Ducha Svatého pramenem Boží lásky,
skutečným chrámem života a lásky pro generace,
které se neustále obnovují.
více

... Nebyli jste žádní prostomyslní chudáčci, jinak by vám těžko někdo svěřil svá stáda. Byli jste typickými příslušníky národa kočovných pastevců, vědomi si své odpovědnosti i ceny. Nemohli jste se – daleko od vesnic a měst – spoléhat na cizí pomoc, museli jste se umět rychle a správně rozhodovat. Mnohdy vám nezbylo než se zbraní v ruce vystoupit na obranu proti dravé zvěři i lidským zlodějům. Vaše ruce, tváře i způsoby byly hrubé, zcela cizí umělé hladkosti městských obchodníků a farizeů. Spali jste na zemi, pod nebem plným hvězd, – a vzhlíželi jste k němu. více

Na počátku si Bůh chtěl postavit betlém, a tak stvořil vesmír, aby měl čím ozdobit jesličky. Nejprve vymyslel čas a rozdělil ho na měsíce, týdny a dny. Dny vznikaly milióny let, které jsou pro Boha jako mžik. A pak se pustil do práce. více

Čas se naplnil.
Zjevuje se mocný Bůh
skrytý v malém dítěti.
Viditelný je čistým srdcem.
Těm, kteří jej přijali,
dává moc
stát se Božími dětmi.
více

Porodila svého prvorozeného syna, zavinula ho do plenek a uložila ho do jeslí, protože ve světnici neměli dost místa. (Bible Lukáš 2,7).

Vážení provozovatelé hostinských zařízení v Betlémě,
je tomu už drahně let, co jste ve svých domech nenašli místo pro mladý poutnický pár, který nakonec musel vzít zavděk nouzovým přístřeším ve chlévě. Ano, už si na ten nešťastný případ vzpomínáte: byl to jakýsi nazaretský tesař se svou ženou, která očekávala narození prvního dítěte. Ještě ji vidíte, jak sedí na oslu, ztrápená úmornou cestou a nadcházejícími porodními bolestmi. Kolik jen jste od té doby zaslechli výčitek; od sousedů i vlastního svědomí… Nechci k nim přidávat další. Spíše bych vám chtěl sdělit, že VÁS CHÁPU, a obhájit vaše jednání. více

Advent je nezbytná příprava na příchod Pána, který je Knížetem pokoje. Pokoj je stále v pohybu, nikdy nestojí. Přináší plody, začíná v duši, šíří se ven a opět se vrací do duše. Vytvářet pokoj znamená tak trochu napodobovat Boha, který se s námi smířil a odpustil nám, když poslal svého Syna, aby zjednal pokoj a byl Knížetem pokoje. více

Nabízíme vám oblíbený recept na kuřecí straccetti na zázvoru a citronu od oblíbené kuchařky sestry Vojtěchy z koleje Nedpomunecum v Římě. více

Neposkvrněné početí Panny Marie
Ciírkev skládá Marii poklonu a nazývá ji Tota ipulchra, „Celá krásná“.
Její mládí netkví ve věku ani její krása nespočívá v zevnějšku.
Jak ukazuje evangelium, Maria nevyniká vnějším dojmem –
- pocházela z prosté rodiny, žila skromně v Nazaretě.
Nebyla slavná – ani když ji navštívil anděl, nikdo se to nedozvěděl,
na místě tehdy nebyl žádný reportér.
Blahoslavená Panna nevedla pohodlný život,
ale prožívala starosti a znepokojení,
a když „od ní anděl odešel“ (Lk 1,38), problémy ještě přibyly.
více

Mikuláš, světec patřící k těm z křesťanského prostředí nejznámějším, se narodil kolem roku 260 v Patrasu v Malé Asii (dnešní jižní Turecko). Kolem roku 300 lid v Myře sám zvolil Mikuláše svým biskupem. Velmi pravděpodobnou příčinou biskupské volby z nadšení lidu byla pověst světce lásky. více

Čím víc se Vánoce blížily, a nyní už byly skutečně na dohled, tím zahuštěnější se zdál Alici její denní rozvrh. Sice dost věcí už zvládla zařídit, například dárky už byly nakoupené a zabalené, cukroví upečené, ale přece jen zbývalo ještě pár sousedských restů. Slíbila paní Novotné koupit světýlka, aby její ponurý byt získal trochu vánočnější atmosféru, a tak se dvěma krabicemi světýlek zazvonila u dveří do bytu staré paní. Všimla si, že vánoční dekorace paní Novotné už „prosákly“ i za dveře. Pověsila na ně věneček z umělého jehličí ozdobený červenými kuličkami a postříbřenými šiškami. V chabém osvětlení domovní chodby to vypadalo docela hezky. více

Ježíš mi řekl: Dokonce i mezi řeholními sestrami
se budeš cítit osamělá
a tehdy věz, že chci,
aby ses těsněji spojovala se mnou.
více

„Dát pít žíznivým.“ Tento skutek milosrdenství v životě Matky Terezy rezonoval zvláštním způsobem. Ježíšovo zvolání z kříže: „Žízním“ (Jan 19,28) totiž výstižně shrnuje její výzvu uhasit nekonečnou žízeň Ježíše visícího na kříži a žíznícího po lásce a duších. Setkání s žíznícími jí pak stále znovu připomínalo tuto výzvu a zároveň ji stále novým způsobem vybízelo, aby reagovala nejprve na bezprostřední potřebu ubožáka před sebou, ale také aby mystickým způsobem utišila žízeň Ježíše, který ji skrze tuto osobu – ve „znepokojivém převleku chudých“ – prosil: „Dej mi napít“ (Jan 4,7). více

Josef Jílek pocházel z rolnické rodiny, která žila v obci Výheň, ležící asi šest kilometrů severně od Kaplice. V jedenácti letech (1919) začal studovat na českém státním gymnáziu v Českých Budějovicích. Nemohl přitom tušit, jak heslo zakladatele tohoto gymnázia, českobudějovického biskupa Jana Valeriána Jirsíka, „Bůh, církev, vlast“ bude velmi výrazně určovat i jeho vlastní život. více

Rád vyprávím příběh o rybičce, která plavala v obrovském oceánu. Jednou se setkala s velrybou, a ta se jí zeptala: „Kam pořád tolik spěcháš? Zastav se na chvíli!“ Ale rybka odpověděla: „Nemám čas.“ „A proč? Co tě tolik zaměstnává?“ chtěla vědět velryba. „Hledám oceán,“ zněla odpověď. „Ty hledáš oceán? Vždyť v něm přece žiješ!“ zvolala velryba. Ale rybička bez rozmyslu odsekla: „To není pravda!“ A tak rybička hledala a hledala oceán, až nakonec zahynula, aniž se dověděla, že v něm prožila celý život. více

Ježíš mi řekl: Rozjímej o blíženské lásce,
zda se tvá láska k bližním řídí mou láskou,
zda se modlíš za nepřátele.
více

Duch Boží je duchem pokoje, promlouvá a jedná v ovzduší pokoje a jemnosti, nikdy však ve zmatku a rozruchu. Pohnutky z Ducha svatého mívají navíc často podobu jemných a tichých doteků, a v našem duchovním vědomí se tedy mohou vynořit, jen když v něm je oblast klidu, ticha a pokoje. Je-li naše nitro neustále hlučné a rozrušené, tichý hlas Ducha jím těžko pronikne. Chceme-li tedy vnuknutí rozpoznat a jednat podle něho, je nanejvýš důležité snažit se uchovat své srdce v pokoji, a to za všech okolností. více

Při mši svaté jsem uviděla Ježíše rozepjatého na kříži a řekl mi:
Má učednice, měj velikou lásku k těm,
kteří ti působí utrpení,
čiň dobře těm, kteří tě nenávidí.
více

Ježíš mi řekl: Nic se nestarej,
jak kdo jedná,
ty jednej tak, jak ti já říkám,
máš být mým živým odrazem skrze lásku a milosrdenství.
více

Před časem přednášející na jedné konferenci doporučoval, abychom se obklopovali takovými lidmi a věcmi, které nás inspirují. A naopak si dávali pozor na to, co z nás energii „vysává“. Zajímavým zjištěním však může být, že mnohdy „vysavačem energie“ není druhý člověk, ale taková malá věc jako „chytrý“ telefon. A tak paradoxně nastává zvláštní efekt, kdy je to právě mobil, který nám může ubrat koncentraci, sílu i čas, který máme pro druhé lidi nebo třeba pro modlitbu. Není to škoda? Zaslouží si náš telefon (tablet, počítač atd.) takové místo v našem životě? Mnoho lidí si dnes stěžuje na to, že musí být stále on-line. Někdy to „muset“ je spíše zdánlivé. více

Bůh nechává stvoření nedokončené, svěřuje je člověku,
čímž zároveň riskuje, že člověk ve své svobodě
bude jednat proti němu a jeho plánu.
více

Než se naše děťátko narodilo, přečetli jsme spoustu knížek a dali si spoustu předsevzetí. Nechtěli jsme patřit mezi nepřipravené rodiče, kteří se při sebemenších potížích musejí ptát na radu každého, kdo je zrovna po ruce. Chtěli jsme to dokázat sami. Ale když se děťátko narodilo, začaly na nás pršet nevyžádané rady, doporučení, postřehy, pobídky a dokonce i varování. Všichni nám chtěli povědět, co dělat a co naopak nedělat, aby naše dítě prospívalo. více

V Římě - v parku Caffarella, kousek od české papežské koleje Nepomucenum, jsem poprvé viděl a zažil požehnání zvířat. Chodil jsem na procházky a všude tam visely plakáty, které zvaly na žehnání zvířat. Říkal jsem si: „To je úžasné, tam se musím jít podívat!“ Park Caffarella je přírodní, rozlehlý kus zeleně, kde jsou louky, kopečky, rákosiny, potoky i statek. Vypadá jak vystřižený z nějakého renesančního obrazu. Lidé tam chodí na procházky a vedle nich se pasou ovečky. V podstatě celý park leží na antických památkách, blízko vedle staré antické cesty Via Appia. Proto se tam nesmí stavět a proto tam zůstalo tolik zeleně kousíček od centra Říma. Právě tam se konalo žehnání zvířat. Vedl to místní farář a dorazili dokonce i policisté na koních. více

Také máte různé věrnostní kartičky či rádi používáte aplikace zdarma? Problém je, že co je dnes zdarma, je velmi často vykoupeno naším soukromím. Informace o našem životě společně s naší pozorností a časem jsou měnou, kterou platíme dodavatelům a výrobcům různých věrnostních programů či aplikací „zdarma“ ve svém mobilním telefonu. Největším „králem“ v tomto umění bývá Facebook (Meta), aplikace různých sociálních sítí, ale i různé hry „zdarma“ apod. Ale rozhodně se nejedná o jediný problém. více

Hlava, ústa, oko, ucho, ruka, noha, srdce. Sedm částí našeho těla, na jejichž zdraví i existenci závisí kvalita našeho života, ba dokonce život sám. Každá jednotlivá část nese v lékařsko-anatomickém slovníku i v biblickém textu svůj smysl i přenesený význam. více

Jeho milosrdenství je tak veliké,
že to nepochopí
žádný
rozum...
více

Ježíši můj, podpírej mě, až přijdou obtížné a pochmurné dny,
dny bolestných zkušeností, dny zkoušek,
až utrpení a ochablost začne doléhat na mou duši i tělo.
Podpírej mě, Ježíši, dej mi sílu snášet utrpení.
Všechna má naděje je Tvé nejmilosrdnější Srdce,
nemám nic ke své obraně, jedině Tvé milosrdenství,
v ně kladu všechnu svou důvěru.
více

Lékař se v koncentračním táboře poučí o jednom: učebnice lžou. Kdysi kdesi se říkalo, že člověk nevydrží bez spánku déle než tolik a tolik hodin. Omyl. Dříve jsem si namlouval, že to nebo ono nemůžu dělat nebo připustit. Že nemůžu spát, jestliže..., že se nedá žít bez toho a onoho. V Osvětimi jsem první noc spal v trojposchoďové posteli, a na každém patře (asi tak 2x2,5 m) leželo přímo na prknech vždy devět osob. A k přikrytí mělo každé poschodí (tedy devět lidí) dvě deky. Ležet jsme mohli přirozeně jen na boku, natlačeni na sebe, což nebylo vzhledem k venkovní zimě a vzhledem k tomu, že se v baráku netopilo, zase tak příliš nevýhodné. Do těchto tzv. „boxů“ jsme nesměli v botách. Jen v přísné tajnosti je někdo tu a tam, přestože byly celé zablácené, použil místo polštáře. Jinak nám nezbývalo nic jiného než si položit hlavu na paži téměř vymknutou. A přesto, navzdory všemu nepohodlí, odejme spánek člověku vědomí a vymaže i bolest spojenou s touto polohou. více

Před mší svatou v našem kostele za mnou přišla jedna farnice s novým mobilem v ruce. Prosila, abych jí mobil požehnal. Jelikož jsem se domníval, že zájemců o požehnání mobilu bude více, nabídl jsem tuto možnost i ostatním přítomným. O požehnání mobilu mělo zájem velké množství lidí, a tak jsem procházel celým kostelem a společně jsme prosili Pána Boha, aby se naše mobily staly nástrojem konání dobra, aby se Pán Ježíš dotýkal veškeré komunikace vedené přes tyto mobily a aby naše mobily dobře posloužily k věčné spáse naší i druhých lidí. Najednou jsem však zaslechl velmi výrazný protest od jedné přítomné návštěvnice.... více

Bože, jenž jsi štěstím sám v sobě
a nepotřebuješ ke štěstí žádné tvory,
vždyť sám v sobě jsi plností lásky,
ale ze svého bezedného milosrdenství
povoláváš k bytí tvory
a dáváš jim účast na svém věčném štěstí.
více

Dnes potřebujeme zvláštní druh odvahy,
ne takovou, jaká je potřebná v boji,
nýbrž takovou, která nás přiměje postavit se za vše,
o čem víme, že je správné, za vše pravdivé a čestné.
více

Ve špinavé jeskyni, užívané k houfování a napájení vepřů, zažila 11. února roku 1858 mladá francouzská venkovanka Bernadeta Soubirousová první z osmnácti zjevení výjimečně krásné Paní v bílé říze s modrou šerpou a se zlatými růžemi na nohou. Tato nesčíslněkrát a v mnoha jazycích popisovaná událost, často vyšperkovaná idealizovanými historkami, se pro budoucí pokolení zachovala v literární, dramatické i výtvarné podobě. Přitažlivost Bernadetiných zjevení je zcela pochopitelná, neboť jejich dějištěm je pohádková pyrenejská krajina, onen drsně rozeklaný horský předěl mezi Francií a Španělskem. Protagonistka příběhu je v každém směru prosté dítě, chudé a stonavé, dívka bez jakéhokoli akademického vzdělání, má však ryzí a poctivou víru, a proto dokonale zapadá do tajemných úradků Božích. více

Co tvoří svobodu? Zde je třeba se vyrovnat s vžitými nedorozuměními. Za prvé často věříme tomu, že čím větší máme možnost výběru, tím jsme svobodnější. Hlubokým nedorozuměním nové doby je také přesvědčení, že lidská svoboda tkví v naprosto nevázaném jednání bez jakýchkoliv zábran. více

Ježíši můj, podpírej mě,
až přijdou obtížné a pochmurné dny,
dny [bolestných] zkušeností, dny zkoušek,
až utrpení a ochablost začne doléhat na mou duši i tělo.
Podpírej mě, Ježíši,
dej mi sílu snášet utrpení.
Všechna má naděje je Tvé nejmilosrdnější Srdce,
nemám nic ke své obraně, jedině Tvé milosrdenství,
v ně kladu všechnu svou důvěru.
více

Není snadná věc
vesele snášet utrpení,
zvláště nezasloužená.
Přirozenost se bouří.
více

Když dohasíná život,
ať v pozdním věku
či na začátku své pozemské existence
nebo z neznámých důvodů v nejlepších letech,
nesmíme v tom vidět jen zpečeťující biologický jev
nebo uzavřený životní osud,
více

Skutečné křesťanství zničilo erós? Porozhlédněme se v předkřesťanském světě. Řekové, úzce spřízněni s ostatními kulturami, vnímali erós především jako opojení, jako přemožení rozumu „božským blouzněním“, které člověka vytrhuje z omezenosti jeho vlastní existence a dává lidské bytosti, vzrušené působením božské síly, okoušet nejvyšší míru blaženosti. více

Máme fascinující vyhlídky: jsme povoláni žít jako Ježíšovi bratři a sestry, cítit se jako synové a dcery téhož Otce. Je to dar, který převrací naruby všechny lidské představy a plány. více

Bůh přichází:
aby byl s námi
v každé naší životní situaci;

přichází,
aby přebýval
v našem středu, nitru,
aby žil s námi a v nás;
více

Kamarádka mi přinesla krásně zabalený dárek. Mačkaný hedvábný papír, krásná stuha. „Uvnitř je kouzelné zrcadlo,“ řekla mi zcela vážně. „Je ve zlatém rámu vykládaném drahokamy a není jen tak obyčejné. Jako každé kouzelné zrcadlo pravdivě ukazuje věci, které běžně nejsou vidět. Na zadní straně je napsané zaklínadlo. To musíš nahlas říct a potom se do zrcadla podívat. Pak uvidíš.“ Radila mi, abych dobře zvážila, koho do něj nechám dívat jako do kouzelného zrcadla. Varovala mě: „Každý to nesnese.“ Ti, kdo neznají tajemství zrcadla, uvidí jen obyčejné zrcátko. více

Mé sestře je deset let. Ve škole jí učitelka řekne: "víš, že ve tvé rodině je významný vědec?“ Karin mlčí jako zařezaná. „No jistě, někdo, kdo je ti velmi blízko.“ Karin marně přemýšlí. „Možná dědeček, byl veterinář a vynalezl léčbu pro krávy.“ „Jsi vedle, dítě moje, jde o tvého otce.“ Tak jsme jednoho dne zjistily, že tatínek je známý a uznávaný vědec. Samozřejmě jsme slyšeli o Downově syndromu, který způsobuje, že děti vypadají, jak se tehdy říkalo, jako mongolové. Lidé z Mongolska nám prý tehdy naši zdvořilost vraceli, když tvrdili, že jejich děti s Downovým syndromem zase připomínají nás. více

Milé děti, papež je hlavou římskokatolické církve. Žije ve Vatikánu, což je malý stát v centru Říma. Máte někdy na starosti mladšího sourozence nebo domácího mazlíčka? Papež s dalšími biskupy má na starosti více než miliardu a tři sta tisíc katolíků. To je teprve odpovědnost! Začněme tím, že se podíváme na několik oficiálních papežských titulů: více

„Je těžké uchovat si křesťanskou naději a víru“,
píše si do deníku vojenský kaplan
Britského letectva RAF z druhé světové války…
"Před spaním jsem si včera večer
četl kapitolu z knihy Kazatel. Připadl jsem na ni náhodou.
Jaký strašlivý popis v ní je:
´Pamatuj na svého Tvůrce…
… než přijdou zlé doby a dostaví se léta,
o kterých řekneš: ‘Nemám je rád’.“
více

Alice: O životě po smrti jsem vždy pochybovala. Jak si můžeme být jistí, že jednou, až zemřeme, budeme navěky žít? Tato věc mě stále znepokojuje!

Ježíš: Když Bůh stvořil člověka, učinil ho odlišného od ostatních živočichů. Co se týče těla, rozdíl je malý. Na chvilku však nechme stranou problém evoluce a humanizace, tedy polidšťování. Skutečný rozdíl spočívá v tomto: smrt zvířete znamená jeho úplný konec, zatímco u člověka to neplatí! Když zemře člověk, zemře jen jeho tělo, ale ne duch. Jeho život pokračuje navěky. více

S Ježíšem se můžeme setkat různým způsobem, ale rád bych vám ukázal čtyři stupně nebo čtyři různé způsoby či dimenze tohoto setkání. Formuluji to takto jen pro větší srozumitelnost. Nemám v úmyslu rozdělovat lidi do různých kategorií, jako kdyby byl jeden člověk na prvním stupni a další na druhém… Tyto stupně nebo různé dimenze se často navzájem prolínají, ale měli bychom si je pro lepší pochopení zapamatovat. více

Přijímejme okolnosti, ve kterých se nacházíte! Apoštol Pavel říká: Jsem zvyklý jíst dobré jídlo zrovna tak jako špatné. Jsem zvyklý snášet zimu i vedro. Jsem zvyklý být přijímaný i nepřijímaný. Jsem zvyklý žít v jakýchkoli podmínkách… To je charakterní muž. Tento přístup svědčí o umění přijímat nesnáze. více

Byl jednou jeden farmář, který žil v horách. Byl to chudý muž, podobně jako ostatní farmáři, kteří žili v jeho sousedství. Ale díky houževnatosti a pracovitosti se mu podařilo koupit si koně. Radoval se z toho. Farmáři z okolí mu záviděli, ale přesto přišli a blahopřáli mu. Říkali mu: “Přejeme ti, abys měl s tímto koněm hodně štěstí.” Ale on odpověděl: “Štěstí, neštěstí, kdo ví, co z toho bude.” více

Následující výstižný příběh pochází z dob pouštních otců. Jistému nezkušenému mladému učedníkovi připadalo náročné modlit se usebraně delší čas. Ustavičně pozoroval však starého mnicha, který sedával na břehu jezera a byl neustále ponořen do hluboké meditace. Po nějakou dobu chodíval za starcem s prosbou, aby ho naučil modlit se. Mnich si ho dlouho nevšímal, až jednou konečně ztratil trpělivost, chytil učedníka za hlavu a ponořil mu ji pod vodu. Ubohý mladík měl pocit, že se topí, a tak se přirozeně snažil ze všech sil vynořit. více