Poslední neděli liturgického roku slavíme svátek Ježíše Krista, Krále celého stvoření. Vyvstává otázka, jak je to s Ježíšovou královskou důstojností. – Jedná se o důstojnost toho, kdo až do konce miluje, odpouští, usiluje o společenství s lidmi, kteří jsou jeho bratřími. Je to panování toho, kdo kraluje „ze dřeva“, jak s oblibou říkávali církevní otcové. Nezapomínejme na to, že až když visel na kříži, byl nad jeho hlavu zavěšen nápis „židovský král“. více

Byl jsem přesvědčen, že katolíci uctívají Marii tak, jako se my protestanti modlíme k Bohu. Na mnoha fotografiích lidé klečí před obrazem Marie nebo před její sochou či ikonou. Existuje nespočetné množství obsáhlých knih o Marii a desítky modlitebních knížek. Klasický protestantský názor, opírající se o biblický zákaz uctívání model, mariánskou úctu hodnotil jako formu modlářství. Otázky týkající se Marie mě znepokojovaly a instinktivně jsem je odsouval do pozadí. Nezastávala významné místo ani v mých kázáních, ani v životě. více

Jsem Petrovi vděčný, že Ježíše zapřel a hned třikrát.
Dává mi tak šanci snášet mou vlastní zbabělost.
A navzdory tomu si Petra zvolil Ježíš za následovníka.
více

Proč se zabývat životem Leonie Martinové, tělesně i intelektuálně méně obdařené než její sestry? Proč se zabývat „těžko zvladatelném dítětem“, které působilo svým nejbližším tolik trápení? Zabývat se nejméně nadanou Tereziinou sestrou Leonií Martinovou může leckomu připadat zvláštní. Její současníci říkávali o této třetí z pěti dcer Martinových z Lisieux, že je to takové „ošklivé kačátko“, a tak se nám často jeví i dnes. Boj této ženy, která musela ovládnout svou obtížnou, nepoddajnou povahu, však může být povzbuzením pro každého z nás... více

Na putování do hor si bereme s sebou vodu do polních láhví. Jedna láhev na celé dlouhé putování ale často nevystačí. Vlastně pokaždé nějak počítáme s tím, že narazíme na potůček, ze kterého si budeme moci vodu doplnit. A ještě krásnější je objevit průzračný pramen, ze kterého se můžeme napít rovnou. více

Nevím, jestli Tomáš doopravdy věděl, oč žádá. Řada z nás by asi Ježíše spíš požádala, aby přišel a vzal nás do náruče nebo aby nás utěšil, aby zahnal naši bolest. Tomáš žádal, aby se mohl dotknout ran. Z těchto ran vytekla Ježíšova krev, aby nás zachránila a osvobodila. více

Snad v každém katolickém kostele visí na zdi křížová cesta.
Jaký má smysl předvádět Křížovou cestu v kostelích dnes,
a to od Aljašky po Kapské město?
O co v ní jde?
více

V Jeruzalémě se o ničem jiném nehovořilo:
„Prý se narodil židovský král…“
„A kdo to říká?“
„Přijeli nějací mudrci z východu, pohané, milovníci hvězd.“ V chrámu si to šeptali kněží a obchodníci, rabíni pátrali ve svých knihách a hledali stopu, která by jim pomohla najít ono dítě, pastýři se svými stády roznášeli zprávu v sousedních národech, vždy nedůvěřiví rolníci se dívali úkosem na nebe, zdali tam i oni náhodou nespatří hvězdu, a dokonce i celníci zapomněli na chvíli na svou práci výběrčích, aby se poptali, kdo může být onen tak obávaný a očekávaný král. více

Bože, od něhož pochází každé otcovství na nebi i na zemi,
Otče, který jsi láska a život,
učiň, aby se každá lidská rodina na zemi
stala skrze tvého Syna Ježíše Krista zrozeného z ženy
a skrze Ducha Svatého pramenem Boží lásky,
skutečným chrámem života a lásky pro generace,
které se neustále obnovují.
více

Mnoho lidí dnes podléhá pokušení ctižádosti. Díky kariérnímu postupu se dopracovali určité mocenské pozice. Dali se uchvátit mocí. Začínají ponižovat ostatní, jen aby se mohli slunit ve vlastní velikosti. Nikdy nejsou schopni se spokojit s tím, co mají. Nemají dost peněz, bohatství, moci ani vlivu. V takovéto vnitřní nadutosti začnou být slepí k ostatním a vidí výhradně vlastní touhu po moci, uznání a obdivu, touhu být pokládán za výjimečného. Takovýto postoj je ovšem často uvrhne do izolace a jednoho dne sami bolestně zakusí svou křehkost. více

Ten mocný táta, který mi doma jen před několika měsíci řekl, že jsem ostuda rodiny, a pak mě přimáčkl k podlaze, popadl nůžky a násilím mi ostříhal moje hippie vlasy. Teď mi něžně šeptal slova lásky, odpuštění a přijetí. Byl jsem sice kvůli drogám v jakési mlze, ale jeho slova se zanořila hluboko do mé duše. „Synku, miluju tě.“ více

Neodpuštění v našem duchovním životě připomíná jízdu autem se zataženou ruční brzdou. Odráží se v kvalitě našich mezilidských vztahů, narušuje naši duševní stabilitu a rovněž ovoce našeho každodenního snažení je pak jakési jalové. Týká se všech lidí bez rozdílu, ať už jsou věřící, nebo nejsou. Problém je, že svět kolem nás dnes vytěsňuje pojmy jako vina nebo hřích. Naučili jsme se mluvit raději o pocitech viny, sebevýčitkách. Pojem hřích jsme nahradili slovem problém. Dnes nikdo nepomlouvá, nezávidí, nedělá rozbroje ve vztazích, nepodvádí – dnes má každý jen vztahový problém. A máme pocit, že kde není vina, tam není třeba žádat o odpuštění. více

Postoj, který vůči krizi zaujmeme,
rozhodne o tom, zda pro nás krize
bude mít negativní
či pozitivní přínos.
více

K našemu seznámení Andreem Bocelli se váže tato příhoda. Andrea poslouchal v rádiu jedno z mých rozjímání a následně se na mě obrátil s návrhem na projekt. „Bydlím ve Forte dei Marmi,“ řekl mi, „Nezorganizujeme tam setkání? Ty bys hovořil, já bych tě podpořil zpěvem.“ Setkání se pak konalo v rámci „Setkávání u kávy v Parku Versiliana“ a moderoval ho spisovatel a novinář Romano Battaglia. Říká papežský kazatel P. Raniero Cantalamessa… více

Dva chudí staří Židé se potloukají v mrazu po ulicích. A aby se trochu zahřáli, vejdou do katolického klášterního kostela, ve kterém právě řeholnice – novicky skládají sliby a stávají se "nevěstami Kristovými". Místními kostelníkovi jsou ti dva Židé nápadní, a tak jde za nimi a ptá se přísně: „Co tu děláte?“ ... více

Vánoce jsou pro nás záminka.
Záminka pro poetické výlevy (pochybné kvality),
příležitost k tomu, abychom se zas jednou předvedli
jako ti správní křesťané, kteří pomáhají chudým
a dokonce pro ně v rámci dobročinnosti nachystají štědrovečerní večeři. více

Od dětství mám v oblibě postavu Mikuláše a veškerou tu atmosféru kolem jeho svátku (tedy až na strašení čertem, které jsem vždy pokládal za nefér). Rád vzpomínám na chladné a typicky prosincově tmavé večery, kdy se za zvuku zvonků na pozadí setmělých ulic rojí světlé postavy symbolizující člověka, který dokázal být nezištně dobrý. více

V mladém věku jsem si uvědomil sílu osobního setkání. Když mi byly čtyři roky, věřil jsem na Santa Clause. Nechápal jsem, jak je to možné, že Santa je v bance a další je na rohu ulice a jiný v obchodním domě. Řekli mi, že ti všichni jsou Santovi pomocníci a že pravý Santa je v New Yorku v obchodním domě Altman. Přišel den, kdy jsme s otcem a se sestrou nasedli do vlaku a jeli do města. S otcem jsme šli do jeho kanceláře a potom jsme se setkali s tím pravým Santou. Vypadal přesně tak, jak jsem si ho představoval. Ještě než jsme se k němu přiblížili, podíval se na nás a řekl: „Neale a Rito, pojďte sem.“ Posadil si nás na kolena. Nepamatuji si už nic jiného než to, že jsem přijel domů a řekl: „Mami! Santa věděl, jak se jmenuji!“ O několik let později jsem si uvědomil, že to můj otec předem připravil.
Ale nyní vím o něčem mnohem lepším: všemohoucí Bůh, Stvořitel celého vesmíru, ten, který stvořil hvězdy na obloze a může spočítat každé zrnko prachu v mé matraci, zná mé jméno. více

V roce 1950 - po zatčení Felixe Davídka a uzavření starobrněnského kláštera P. Bohuslav Burian pochopil, že musí pryč z téhle země. Zde mu hrozilo jediné: vězení. V dubnu byl navíc zatčen farář ze sousední farnosti v Prušánkách. Věděl, že je jen otázka času, kdy přijde na řadu. I on byl trnem v oku místním funkcionářům KSČ. Chtěli se ho zbavit, byl nežádoucím knězem. Pochopil, že ten, kdo není loajální vůči novým pořádkům, musí být odstraněn. Modlil se a přemýšlel, co dál. Cítil, že Bůh ho volá, a tak se rozhodl. Odejde do emigrace. více

Zastavme se a zaposlouchejme se
do toho, co říká naše vlastní srdce.

Dotkneme se tak mnoha bolestí.
Nejspíš se dotkneme i spousty hněvu.
Možná se dotkneme také osamělosti a mučivé úzkosti. více

Význam křtu jasně vysvítá z jeho slavení. Nejprve je v obřadu přivítání kladena otázka po jménu kandidáta, protože jméno nám sděluje totožnost člověka. Když se představujeme, řekneme nejprve svoje jméno, abychom vyšli z anonymity. Anonym je ten, kdo nemá jméno. Beze jména zůstáváme neznámí a nemáme práva ani povinnosti. Bůh dává každému jméno, poněvadž nás má rád jednotlivě, v konkrétnosti našich životů. více

Měl jsem výhodu, že jsem poznal církev od počátku jako živé společenství, jako rodinu a teprve poté jako instituci. V opačném pořadí by to asi u mě neklaplo. Jednou se mě jeden kamarád zeptal, jestli chodím do kostela. Odpověděl jsem mu , že ne. Ale hned jsem dostal chuť to vyzkoušet, nikdo mě nemusel přemlouvat. Vzpomínám, jak jsem se v neděli ráno oblékl a u snídaně doma prohlásil, že se chystám na mši. Rodiče neřekli nic, babičku z toho málem omylo. Ale ustál jsem to. Ten den jsem se poprvé před vlastní rodinou přihlásil ke své víře. více

Víte, jak vznikly české tvary Pepa, Pepík či Pepek? A víte, že jednou z mnoha soch na Karlově mostě v Praze je socha svatého Josefa? A víte, že původní socha sv. Josefa byla dílem Jana Brokoffa z roku 1706, její donátorkou byla Terezie Příchovská z Příchovic? Tato socha však byla zničena střelbou za revolučních dnů v roce 1848. Současná socha proto pochází až z roku 1854. V textu se samozřejmě dozvíte, kdo to byl svatý Josef. více

Někdo zvoní u dveří - rychle, běžme mu otevřít;
je to Bůh, který přichází s láskou.
Někdo chce nějakou informaci — poskytněme mu ji,
je to Bůh, který přichází s láskou.
Je čas zasednout ke stolu — pojďme,
je to Bůh, který přichází s láskou.
Odhodlání konat jen "velké věci" může způsobit,
že přehlédneme ty malé.
více

Spoustu let jsem vůbec netušil, že jsem žid! Dozvím se to dost nečekaně. Jednou ve škole nadávám kamarádovi do „špinavých židáků“ a paní učitelka mě za to velice přísně potrestá. Zdá se mi to přehnané, nechápu, proč se tolik zlobí. Pro mě to je nadávka jako každá jiná. Když se vrátím domů, vypravuji matce, co se stalo. Podívá se na mě a řekne mi jen: „Ale ty jsi žid,“ a to je všechno. Cože, já že jsem žid? A co to vůbec znamená být žid? více

Dokud jsem byl zbožný žid, nevěřil jsem, … že Bůh mě miluje takového, jaký jsem. Křesťan se musí snažit být stále lepší, ale nespoléhá přitom na své lidské síly. V judaismu jsem hledal dokonalost, ale v Kristu ji nehledám. Když se Pavel trápil svými chybami, Ježíš mu řekl: „Stačí ti moje milost, protože síla se tím zřejměji projeví ve slabosti.“ více

Vyprávění Jean-Marie Élie Setbona, který vyrostl v židovské rodině, stal se dokonce rabínem, ale v dospělosti objevil Ježíše Krista a moc jeho kříže. V roce 2008 byl pokřtěn, po smrti své manželky se znovu oženil a má osm dětí. Jeho život je neobyčejným příběhem, jenž dokazuje, jak nevyzpytatelné jsou cesty Boží. více

Když lidé ve skupince vyprávěli o tom, jak s něčím zápasí, měl jsem vždy chuť říct: „Proč nevyzkoušíš tohle?“ Když někdo řekl, že se cítí osamělý, měl jsem chuť říct: „Zaklepej mi na dveře.“ Nechápal jsem, proč představený chtěl, abychom mlčeli. Postupně jsem na to přišel – proto, abychom se naučili naslouchat. více

Armáda se ujala moci za "podpory" mlčící většiny národa.
Mučení se stalo běžnou praxí.
Na 30 000 lidí beze stopy zmizelo.
Byla to barbarská doba.
Byla to Argentina, ve které žil a působil dnešní papež František…
více

Mé děti se kvůli mým přísným nárokům a kvůli atmosféře, v níž chyběla radost, báli si domů vodit kamarády. Když však Bůh začal pracovat na mém srdci, a setkal jsem se opravdu niterně s Boží otcovskou láskou, i naše celá rodina se začala měnit. Asi šest měsíců potom mi jednou volala dcera ze školy, jestli může domů přivést kamarádku. Překvapilo mě to, protože dříve si děti domů vodily kamarády jen málokdy. více

Uvědomovala jsem si, že je lépe hovořit s Bohem než o Bohu, protože do duchovních rozhovorů se plete příliš mnoho sebelásky. (sv. Terezie od Dítěte Ježíše) více

Byly to tehdy těžké časy pro víru v Boha, ale moje sestry a já jsme žili daleko od neštěstí. Můj domov byl domovem víry, a jak plynul náš život mezi domovem, kostelem a příbuznými, necítili jsme zpočátku žádné závany nepokojů. Po mnoha letech jsme se dozvěděli, že když jsme my děti byly malé, rozhodli se naši rodiče neemigrovat, zůstat na Kubě a chránit víru v pronásledované katolické církvi. více

Jako medik jsem začal pracovat v týmu chirurgů, což uspíšilo moje profesní zrání. Mezi druhým a třetím rokem jsem měl dva nadřízené: Ramóna Romera a Julia Blanca, vynikající odborníky. Společně se zbytkem skupiny nás vzdělávali ve všem, co bylo třeba. více

Před několika měsíci viděl zemřít jednoho svého kolegu, za bílého dne ho zastřelili před komisařstvím jako králíka. „Byl jsem znechucený, srdce mi svírala nenávist…“ „Jednou večer jsem se koukal, co dávají v televizi, když mě upoutal obličej jakéhosi vousatého chlapíka. Byl to italský františkán, nějaký Padre Pio. Ten chlapík úplně svítil. Dokoukal jsem reportáž až do konce. A to nejsem žádná svíčková bába. Tenhle Padre Pio mě oslovil. Po několika týdnech jsem byl pověřen, abych dohlížel na distribuci jídla před fraternitou svatého Kryšpína. Seznámil jsem se s františkány: měli na sobě totéž, co ten italský kapucín! Dozvěděl jsem se, že jejich útulek se jmenuje Padre Pio! To je zvláštní náhoda, že?“ více

Dívenka nakrčila čelo, chvíli se zamyslela a zeptala se Bernarda:
„Jsi Ježíš?“
Bernard vybuchl hurónským smíchem. Skupina žáků s úžasem zírala na rozesmátého obra. Ten se naklonil k holčičce a řekl:
„Ne, nejsem Ježíš. Ale pracuju pro něj...“
Tekichah se vrátila k učiteli a hlásila, co zjistila:
„Ten velký vousáč je podobný Ježíši, ale není to on. Jen pro něj dělá.“
více

Prolistoval jsem celý kalendář tam i zpátky. Během liturgického roku si připomínáme celé zástupy světců, ale na jednoho se zapomnělo. Lotr po pravici, první křesťanský světec, se do kalendáře nevešel. I po smrti je ten chlápek jen na obtíž, a proto žádný svátek nebude! Je to ale jediný světec, kterého kanonizoval sám Kristus: „Amen, pravím ti: Dnes budeš se mnou v ráji. více

Každý z apoštolů si při poslední večeři uvědomuje, kolikrát už selhal a že by byl schopen zradit ne jednou, ale třeba stokrát. „Jsem to snad já, Pane?“ Ano, jsem to já. Mé srdce zradilo už mnohokrát. Jidáš je promítací plátno pro všechny moje zrady. více

Kdyby se všechny texty, které lepší i horší autoři z celého světa věnovali Ježíšovu zrádci, shromáždily do jednoho svazku, zjistili bychom, že tak obsáhlý „soudní spis“ žádný jiný zločinec nikdy neměl. V žádném jazyce neexistuje hanlivý přívlastek, jehož by se Jidášovi ještě nedostalo. Popravdě řečeno mě to, co o Jidášovi napsali slavní spisovatelé, ani moc nezajímá. Když jejich knihy, v nichž je Jidáš obviňován ze všech stran, odložím, mohu si přece místo nich kdykoli otevřít evangelium. V něm se dočítám, že ve chvíli, kdy Jidáš svou zradu jedním z nejupřímnějších projevů lásky – polibkem – dovršoval, našel pro něj Ježíš ve slovníku svého srdce jediné jméno: „Příteli!“ A to mi stačí. více

Kdo se chce rozhodovat vědomě křesťansky, měl by své otázky nejen vnímat a přemýšlet o nich, nýbrž je i zahrnovat do modlitby, to jest vyprávět o nich Bohu v časech ztišení. Bohu nic nemůžeme ani nemusíme namlouvat. Měli bychom mu zcela upřímně předkládat svá nejniternější, nejintimnější hnutí, i ta, která nás samotné rozčilují či zahanbují. více

Byl jsem pozván, abych vyprávěl o svém setkání s Ježíšem více než sto studentům maturitního ročníku. Než jsem do té střední školy dorazil, neměl jsem ponětí, co mě čeká, jakou energii taková „přednáška“ vyžaduje. Vstoupil jsem do dlouhého sálu, přeplněného lidmi a lomozem. Za všeobecné lhostejnosti jsem odvážně prošel místností. Obklopený hlukem a nepořádkem jsem si razil cestu mezi studenty, a čím hlouběji jsem pronikal do jejich doupěte, tím více se mi zdáli nepřátelští. Klec plná spících šelem, které se však mohou kdykoliv probudit. více

Zveme Vás k poslechu 48 dílné četby na pokračování z románu Longinovo kopí, která Vám může nevšedním způsobem přiblížit události Velikonoc. Rádio Proglas uvádí román jako četbu na pokračování od 1.2. do 6.4. 2016. Všechny již uplynulé díly je možné poslouchat přes audioarchiv. více

Jak je smutný, Bože,
život bez tebe!
Že tě spatřit toužím,
umřela bych hned!
více

V pozdravu „Pán s vámi“
během mše svaté
nejde o zbožné přání...
více

Páté Ježíšovo blahoslavenství "Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství" bychom dnes mohli opsat následovně: "Blahoslavení ti, kteří mají soucit s druhými: Bůh bude mít soucit s nimi", nebo "blahoslavení ti, jejichž pohnutkou je soucit, a nikoliv touha ovládat – i od Boha se jim dostane soucitu". více

Nabízíme vám aktuální novénu
k příležitosti Roku milosrdenství,
který vyhlásil papež František.
Autorem novény je P. Vojtěch Kodet.
více

Po bezmála devadesáti letech vychází v novém českém překladu klasika světové i křesťanské literatury: Vyznání svatého Augustina. Vyznání berou do ruky jak ti, kdo s Augustinem sdílejí jeho katolickou víru, tak ti, kdo křesťanství odmítají. Proč tomu tak je, naznačuje známý španělský filozof Ortega y Gasset. Ten kdysi prohlásil, že Augustin je mezi starověkými mysliteli jediný, kdo chápe ty nejniternější pocity moderního člověka. více

O praktické, technické, sociální nebo emoční inteligenci jste pravděpodobně už mnohé slyšeli. Brian Draper ve své knize Duchovní inteligence, kterou vydalo karmelitánské nakladatelství, mluví o tom, jak vzít na vědomí svou často zakrňující duchovní dimenzi. více

Jsme lidmi, abychom milovali.
Narodili jsme se pro věčnost,
abychom už nikdy
nezemřeli.
více

Nedovolme silným emocím, aby nás dostaly pod svou nadvládu.
Negativní emoce nevedou k ničemu dobrému.
V okamžicích slabosti nám zbývá jediné: odevzdat se Ježíši.
Když „se duše cítí slabá jak malé dítě, vší silou se drží Boha;
v těch chvílích žije z čisté víry“.
více

Dobří vůdcové nejsou žádní workholici. Dobrý vůdce považuje práci za způsob, jak dosáhnout daného cíle. Dobří vůdcové tvrdě pracují, ale nenechávají se prací spoutat. Práce je neděsí a stejně tak se nebojí pověřit jí někoho jiného. více