Československý komunistický normalizační režim pracoval s propracovanými strategiemi vymazávání křesťanského odkazu z obecného povědomí. Normalizace vymazávala jakoukoliv zmínku o křesťanství z obzoru občanů. V kultuře a médiích se cenzurovala jakákoli zmínka o náboženství; o křesťanském charakteru Velikonoc i Vánoc se mohlo hovořit prakticky jen v kostele. více

Období babylónského vyhnanství (586 před Kristem - 537 před Kristem) prožívá Boží lid bolestně, ale i přínosně. Je to na jednu stranu doba utrpení a stesku po tom, co ztratili. Bůh ale zároveň skrze tuto bolest izraelský lid očišťuje, aby ho zformoval v cosi nového. Mezi těmi, kdo byli přivedeni do Babylónu, jsou mnozí intelektuální a náboženští představitele. V čase vyhnanství se proto snaží udržet při životě víru a identitu izraelského národa. Mnozí začínají shromažďovat izraelské tradice a spisy a upravují je do toho, co dnes známe jako židovská Písma. více

Důležitou změnou v opoziční činnosti v komunistickém Československu byla publikace Charty 77 na začátku roku 1977. Toto prohlášení kromě toho, že zmiňovalo příklady porušování občanských svobod, upozorňovalo i na omezování svobody náboženského vyznání, především na hrozbu odnětí státního souhlasu pro duchovní a omezování účasti na výuce náboženství. Hned po vyhlášení se rozvinula rozsáhlá státní propagandistická kampaň, jež měla diskreditovat hlavní aktéry. /…/ Režimní struktury se Charty velmi obávaly. Masivní kampaň proti ní vedla k tomu, že se lidé ještě více zalekli reakce komunistické moci na zřetelné, veřejné vyjádření nespokojenosti. více

Aktivní a oblíbený kněz P. Beránek zasadil na Vodňansku hluboké kořeny víry
a po únoru 1948 se neohroženě stavěl i za zachování demokracie.
Za to byl komunistickým režimem odsouzen k 11 letům za velezradu.
Po vynesení rozsudku začal v soudní síni zpívat Te Deum.
Zemřel 3. prosince 1954 ve vězeňské nemocnici v Brně.
více

Na první neděli adventní 29. listopadu 1987 vyhlásil kardinál Tomášek Desetiletí duchovní obnovy národa. Úvodní slova pastýřského listu zněla – s odkazy na biblické citáty – téměř jako vyhlášení exodu z područí komunistické moci… více

V době adventní se připravujeme na Vánoce a na další okamžiky, kdy Bůh vstupuje do našeho života. Začínáme čtyři neděle před Vánocemi. Advent je dobou, kdy se zamýšlíme, co to znamená, že nám Bůh seslal svého Syna Ježíše a on žil jako jeden z nás. Oblíbeným symbolem této doby je adventní věnec. Je to kruh složený ze zelených větví, na němž stojí čtyři svíce. více

I kdybychom neupekly ani jediný druh cukroví, kdyby pavučiny visely kolem lustru a přes zaprášená okna by vůbec nebylo vidět, Vánoce stejně budou. To nikdo nezastaví. více

Poslední neděli liturgického roku slavíme svátek Ježíše Krista, Krále celého stvoření. Vyvstává otázka, jak je to s Ježíšovou královskou důstojností. – Jedná se o důstojnost toho, kdo až do konce miluje, odpouští, usiluje o společenství s lidmi, kteří jsou jeho bratřími. Je to panování toho, kdo kraluje „ze dřeva“, jak s oblibou říkávali církevní otcové. Nezapomínejme na to, že až když visel na kříži, byl nad jeho hlavu zavěšen nápis „židovský král“. více

C. S. Lewis byl jedním z nejpřednějších křesťanských apologetů 20. století, který skrze své dílo pronikl k milionům lidí. Léta studií a na počátku své kariéry byl C. S. Lewis přesvědčeným ateistou. Od křesťanské víry se odvrátil jako adolescent a kontakty s církví zůstávaly zpřetrhány až dlouho do jeho dospělosti. Osobní zkušenost s 1. Světovou válkou, následný válečný stres, bolestivá zranění, ani odloučení od lidí, které miloval, jej nedokázaly přimět, aby znovu obrátil své srdce k Bohu. více

Žádné vaše poklady, vaše peníze a vaše díla,
o kterých si myslíte, že zde na zemi jsou vaším majetkem,
ani vaše kosti vám už nebudou patřit.
Člověk, který se dostaví před Pána,
zbaven vší lásky, zemře studem.
To bude jeho opravdovou smrtí,
nikoliv ten okamžik, kdy vydal svou duši.
více

Svatý Martin vypráví: V armádě jsem sloužil už řadu let, ale po příhodě s žebrákem jsem začal tušit, že se má důstojnická kariéra blíží ke konci. Naše jednotka se přesunula na severní hranici, protože Římskou říši napadli barbaři. Schylovalo se k bitvě a císař Julián shromáždil vojsko. více

Stal jsem se vojákem. Dnes bychom řekli důstojníkem. Měl jsem dokonce i svého otroka, který byl zároveň mým nejlepším kamarádem. V roce 335 dorazila naše vojenská jednotka do města Amiens. Nechci, aby mé vyprávění bylo jednotvárné. A tak nechám promluvit svého dobrého přítele Sulpicia Severa: více

Vím jistě, jak strašně potřebují naši modlitbu lidé,
kteří odešli ze světa dřív, než stačili dát všechno do pořádku.
Než stačili pochopit podstatné věci.
A čekají, až se za ně někdo pomodlí.
Je to pro ně jako rosa nebo mana.
více

Když se zdá, že nastává chvíle odchodu,
a je-li umírající připraven na smrt jako křesťan,
může se někdo z přítomných pomodlit
některé následující modlitby:
více

Ježíši, nejlaskavější Příteli, který jsi svou náklonností k Lazarovi a svou sympatií vůči Janovi posvětil pouta pozemských přátelství, aby směřovaly ke společnému posvěcení, vyslyš prosby, které ti předkládám za mé příbuzné, přátele a známé... více

Když přemýšlím o tom, jaký by mohl být onen svět, obracím se pomocí analogie k úžasné ukázce Božího milosrdenství v podobenství o marnotratném synu (srov. Lk 15,11–24). Máme tu židovského chlapce, který prohýří svůj díl dědictví po otci, který ale ještě žije. Syn je na tom tak bídně, že by vzal zavděk i jídlem pro vepře. Pak se rozhodne jít domů a usmířit se s otcem, který ho vyhlíží a čeká. Myslím, že tak bude vypadat smrt, poslední cesta, pro každého z nás. více

To, že Ježíš používá podobenství, je obdobou toho, s jakou milostí Bůh přišel mezi nás. Stejně jako nebylo pod Ježíšovu úroveň oslovovat své posluchače způsobem, kterému rozuměli, tak nebylo pod Boží úroveň vstoupit do světa způsobem, kterému můžeme rozumět, tedy v Ježíši. Ježíš tím, že mluví v podobenstvích, říká: „Chcete vědět, jak vypadá Boží království? Povím vám příběh.“ V Ježíši Bůh říká: „Chcete vědět, jaký jsem? Dovolte mi, abych pro vás byl příběhem, Ježíšovým příběhem.“ V jistém smyslu je sm Ježíš Božím podobenstvím. více

Aby prorok Izaiáš přivedl Boží lid k obrácení srdce, hlásá pohromu i optimismus, hrozbu i naději. Přestože Boží lid zažije očistu ohněm, „zbytek“ zkázu přežije, aby se stal prostředkem pokračování dějin spásy. Izrael se bude podobat stromu tak důkladně spálenému, že z něj zůstane jen pařez. Prorok dodává: „Z pařezu vzejde svaté potomstvo.“ více

Víte, co to bylo tzv. Babylonské zajetí
a jaké mělo důsledky?
Víte, co to znamené "diaspora"?
Víte, co to znamená „Sión“?
více

Blahoslavený Ceferino Giménez Malla (1861–1936)
Ke konci svého života pravděpodobně vypadal Španěl Ceferino Giménez Malla jako tisíc jiných mužů, kteří se každý den po mši modlí růženec. Jeho cesta ke svatosti nebyla úplně typická, ani jeho růst v ctnosti. Když byl ale zastřelen proto, že se modlil růženec, nikoho, kdo ho znal, nepřekvapilo, že položil svůj život pro Boha. To, že Ceferinova svatost byla obecně uznávána, je pozoruhodné vzhledem k jeho etnickému původu – Ceferino byl Rom a vyrůstal ve světě, který se na něj kvůli jeho původu a životnímu stylu díval svrchu. Ceferino ale nezahořkl, ani se nevzdálil od svého lidu. Naplno žil romským životem a působil jako prostředník mezi Kalos (jeho etnikum) a Španěly. více

Což mi uškodí žít obklopena srdci, která mě nemají v lásce,
když ve vlastní duši mám plnost štěstí?
Anebo co mi pomůže náklonnost jiných srdcí,
nemám-li ve svém nitru Boha?
Může mi snad někdo uškodit,
když mám ve vlastním nitru Boha?
Sužují-li mě nějaká utrpení, už mi to nyní nepůsobí hořkost,
jsem ovládnuta pokojem a vyrovnaností ducha,
která pramení z poznání pravdy.
více

Svatá Tezezie z Lisieux zakoušela nejsilnější a nejpevnější víru v temnotě noci, a dokonce i v temnotě Kalvárie. Její svědectví dosáhlo vrcholu v závěru jejího života, ve velké „zkoušce proti víře“, která začala o Velikonocích 1896. Ve svém vyprávění dává tuto zkoušku do přímé souvislosti s bolestnou realitou ateismu své doby. Skutečností je, že žila na konci 19. století, které bylo „zlatým věkem“ moderního ateismu jako filozofického a ideologického směru. Když psala, že Ježíš dopustil, aby její duše „byla zachvácena nejneproniknutelnějšími temnotami“, naznačovala tím temnotu ateismu a odmítnutí křesťanské víry. více

Terezie Martinová - dívka z bohaté rodiny, která si může dopřát mnoho... Místo toho ale vstupuje do přísného kláštera. Bylo jí patnáct let. Vstoupila na Karmel a už nikdy klášter neopustila. Svůj život strávila na několika metrech čtverečních, a přesto se stala světovou patronkou misií. Neudělala nic oslnivého, a přesto se její autobiografie stala bestsellerem. Chtěla žít ve skrytosti, a přece ji v současnosti milují a vzývají miliony křesťanů. Její teologický, misionářský a duchovní vliv je obrovský. více

Po komunistickém puči v únoru 1948 vzniklo na Jihlavsku několik ohnisek odporu. Vydávali a kolportovali předvolební letáky s požadavkem svobodných voleb pod kontrolou OSN a s dalšími varovnými výzvami. V jedné skupině spolupracoval i akademický sochař Jaroslav Šlezinger. V té době vytvářel m.j. sochu promlouvající k českému národu – svatého Václava, patrona země, a to jako symbol naděje, že útlak a nesvoboda jsou jen dočasné. Patrně již tehdy tušil, že za jeho postoje i za tuto práci mu hrozí zatčení, neboť všude probíhaly čistky a soudy podle nově vydaného komunistického zákona č. 231/1948 Sb. na ochranu republiky a nelítostně odsuzovaly „nepřátele lidově demokratického zřízení“ ke krutým trestům. S pomocí svých přátel si totiž opatřil cyankáli, které hodlal použít v případě, že by byl vyšetřovateli Státní bezpečnosti mučen. Jejich výslechy si totiž v ničem nezadaly s těmi gestapáckými, s nimiž měl sochař zkušenosti. více

Kormidloval odvážně církev ve složitých dobách velkých společenských otřesů. Působení papeže Pavla VI. - Giovanni Battista Montiniho - se někdy jakoby ztrácí mezi dvěma velkými osobnostmi, jež udávaly tón na cestě katolické církve druhou polovinou dvacátého století. A to Janem XXIII. a hlavně Janem Pavlem II. Proto se na něj poněkud zapomíná, navzdory tomu, že Pavel VI. kormidloval odvážně navzdory křehké a subtilní fyzické konstituci lodičku sv. Petra ve složitých dobách velkých společenských otřesů a musel proplouvat mezi útesy složitých problémů a napětí uvnitř církve. více

Dvěma příhodám z dětství přičítal otec Pio vždycky zvláštní důležitost, proto se k nim často vracel se svými duchovními vůdci. K oběma došlo asi v jeho patnácti letech, krátce před rokem 1903, kdy vstoupil ke kapucínům. Obě příhody měly velký význam pro průběh otcova života. více

Slovo „prorok“ (profétés) pochází z řečtiny
a znamená „ten, který oznamuje“.
Prorok je Boží posel.
více

Jedna moje známá přišla o dceru,
za velmi drastických okolností.
Statečně tomu čelí,
nachází oporu ve své víře
a ve své přirozené důstojnosti. více

O mladičké Ludmile jde pověst celou zemí. Jak je krásná! A jaké má dobré srdce! Na břeh Labe přijíždí vznešené poselstvo: „Sám vládce české země, kníže Bořivoj, prosí Ludmilu, aby se stala jeho ženou!
Ludmila opouští rodný kraj. Kolem cesty jsou zástupy lidí, každý jásotem a radostným voláním zdraví svou novou kněžnu. Hoj, to je ale slavná svatba! Když poté kníže Bořivoj přivádí Ludmilu do korunovační síně a nová česká kněžna usedá na trůn, všichni padají na kolena a klaní se své paní.
Ludmile však úzkostně bije srdce v hrudi. Má stát po boku svému muži, vládci celé země. Dokáže to? Bude dobrou kněžnou?
více

Před jistou dobou jsem byl pozván na nedělní oběd do jedné rodiny ve farnosti. Oběd byl výborný, v rodině bylo několik dětí a o zajímavá témata k diskusi nebyla nouze. V jídelně byl také menší stůl s počítačem, kde jeden z mladších členů rodiny trávil většinu času hraním „střílečky“. Bojoval v týmu, propojený s několika lidmi z celého světa prostřednictvím internetu, a čas od času jsme zaslechli, jak dává do mikrofonu jednotlivé povely ke vzájemné koordinaci strategie jeho týmu. Přišlo mi, že se od zbytku rodiny hodně straní. Přisedl si k velkému stolu jen na chvilku, aby snědl oběd, a hned potom odběhl ke svému počítači do virtuální bitvy. Později jsem se dověděl, že ve škole zažívá silnou šikanu od spolužáků a příležitost zažít určitá vítězství mu dává zatím pouze toto virtuální bojiště. Občas na tuto událost vzpomínám, protože řada našich skutků je často vedena snahou o kompenzaci něčeho, čeho se nám nedostává. A platí to jak v reálném, tak virtuálním světě, a jak ve světě dětí, tak i dospělých. Když to přesáhne určitou míru, můžeme mluvit... více

Počátkem osmdesátých let dvacátého století byla objevena nová smrtelná nemoc – virus HIV způsobující nemoc AIDS. První případy byly zaznamenány mezi homosexuály v USA v roce 1981. Brzy se ukázalo, že kromě homosexuálů jsou nákazou tímto virem ohroženy i jiné skupiny, zvláště narkomani, kteří si drogu píchají do žil, jejich sexuální partneři a ti narkomani, kteří si vzájemně půjčují jehly. O nemoci panovalo mnoho předsudků. Hodně lidí se obávalo, že ji lze chytit ze záchodových sedátek, ručníků a hrníčků, kterých se dotkli nakažení. Jisté skupiny v církvi nemoc s oblibou vnímaly jako Boží trest pro homosexuály. Co si sama Matka Tereza o nemoci, která byla – alespoň na Západě – často spojována se sexuálními praktikami, jež jsou podle učení katolické církve nepřirozené, nevíme. Není však od věci předpokládat, že na duchovní úrovni s největší pravděpodobností nemoc vnímala jako důsledek života ve světě, který opouští Boha. Když navštívila Sing Sing, věznici s nejvyšší ochranou vybudovanou na břehu řeky Hudson nedaleko New Yorku, seznámila se tam s Anton... více

Svatý Augustin – člověk i pro naši dobu
Nechme se vést
k velmi praktické
a otevřené víře.
více

Biblická starozákonní kniha Jozue je pojmenována po hrdinovi z období izraelského dobývání zaslíbené země. Jozue je nástupcem Mojžíše v čele Izraelitů a vede je v boji o obsazení kanaánské země. Bůh Jozuovi říká: „Jako jsem byl s Mojžíšem, budu s tebou. Nenechám tě na holičkách a neopustím tě“ (Joz 1,5). Obsazování země sice zahrnuje boje a bitvy, vyprávění nicméně zdůrazňují závislost Izraele a jeho úspěchu na Hospodinu. Jako naplnění slibů daných předkům je země Božím darem. více

Blahoslavená Viktorie Rasoamanarivová, Madagaskar
Blahoslavená Viktorie Rasoamanarivová se narodila na Madagaskaru do prominentní rodiny. Spolu s většinou malgašského obyvatelstva praktikovala kult uctívání předků. Ale když jí bylo třináct let, zemřela královna, která postavila křesťanství mimo zákon, a tehdy začali zahraniční misionáři znovu na Madagaskaru veřejně kázat. Téhož roku byla Viktorie zapsána do školy, kterou provozovaly Sestry sv. Josefa z Cluny. Jejich svědectví a učení ji zasáhlo, a tak se ve svých patnácti letech nechala pokřtít. Její rodina stála na straně protikřesťansky orientované královny. Když Viktorie svým nejbližším řekla o svém rozhodnutí vstoupit do katolické církve, byli zděšeni. Z katolické školy ji odhlásili. Viktoriina víra však zůstala pevná. Došlo to tak daleko, že rodina označila její křest za zradu rodu. více

Byl jsem přesvědčen, že katolíci uctívají Marii tak, jako se my protestanti modlíme k Bohu. Na mnoha fotografiích lidé klečí před obrazem Marie nebo před její sochou či ikonou. Existuje nespočetné množství obsáhlých knih o Marii a desítky modlitebních knížek. Klasický protestantský názor, opírající se o biblický zákaz uctívání model, mariánskou úctu hodnotil jako formu modlářství. Otázky týkající se Marie mě znepokojovaly a instinktivně jsem je odsouval do pozadí. Nezastávala významné místo ani v mých kázáních, ani v životě. více

František Jägerstätter vytušil, že po převezení do Berlína bude muset počítat naprosto se vším. Podle válečného trestního řádu vydaného 17. srpna 1938 byly procesy před válečnými soudy vedeny vždycky jen v jediné instanci. Říšský válečný soud v Berlíně proto řešil jen mimořádné případy. Podle trestního řádu patřilo mezi trestné činy příslušející pod říšský válečný soud také „podvracení branných sil“. Jägerstätterův případ byl přeložením do Berlína tedy klasifikován jako vážný. Ještě před zpřístupněním spisů někdejšího říšského válečného soudu ve Vojenském historickém archivu v Praze bylo zjevné, že odmítnutí branné služby z náboženských důvodů se posuzovalo kvalitativně jinak nežli tentýž skutek z politických důvodů. více

Karel HAAS se narodil Olomouci 9. srpna 1913. V mládí působil velmi aktivně ve skautingu. Poté, co vystudoval učitelský ústav, odešel do vojenské akademie v Hranicích, kterou v roce 1938 ukončil v hodnosti poručíka. Nastoupil jako důstojník Čs. armády do posádky v Rimavské Sobotě na Slovensku, kde sloužil až do rozpadu Československé republiky v březnu 1939. více

„Pojďte za mnou, a udělám z vás rybáře lidí!“ Ježíšova neobvyklá slova si jeho posluchači okamžitě zapamatovali. Ježíš mluví jejich jazykem. Všimněme si, že tesař nevolí nějaký obraz ze svého řemesla („Pojďte za mnou a vybudujeme království“ nebo „Pojďte za mnou a obrousíme hrubé hrany lidstva“). Místo toho používá jejich vlastní život, aby je vyzval k novému. Někteří odborníci na Písmo svaté se domnívají, že tato věta může být také náznakem Ježíšova hravého humoru. více

Jakob LUMPE se narodil v rove 1900 v severočeském Rumburku do rodiny tkalce Jakoba Lumpeho a jeho ženy Marie, byl německé národnosti. V rodném městě vychodil čtyři třídy základní školy a v roce 1910 začal studovat na zdejším osmiletém gymnáziu. Poté, co 11. března 1918 složil maturitu, byl ihned povolán do armády, kde sloužil až do konce první světové války. V roce 1919 vstoupil do kněžského semináře v Litoměřicích. více

Stručná odpověď zní: Zajímat by nás měl proto, že jeho způsob života pomohl milionům lidí objevit radost, pokoj, svobodu a v neposlední řadě zakoušet Boha v každodenním životě.
„Způsob duchovního pokroku“ svatého Ignáce, abychom použili jeden z jeho oblíbených výrazů, vedl lidi více než 450 let k plnějšímu životu. To celkem vzato není špatná bilance.
Ignácův způsob spočívá v hledání svobody – svobody stát se tím, kým máme být, svobody dávat a přijímat lásku, správně se rozhodovat, vnímat krásu stvoření a tajemství Boží lásky. Tento způsob vychází z přístupu, který nám zanechal ve svých dílech, i z tradice, praxe a duchovních zkušeností, které si jezuitští kněží a bratři předávali z generace na generaci.
více

Svatá Marta Wang Luo Mandeová
1802–1861
Čína
Svátek: 29. července

Od žen, jako byla sv. Marta Wang Luo Mandeová, by nikdo nečekal, že budou utvářet dějiny. Narodila se v Číně do nekřesťanské rodiny a provdala se za nekřesťana. Když se ukázalo, že manželé nemohou mít děti, adoptovali dva synovce a vychovávali je na své zemědělské usedlosti. Chlapci si ale bohužel zvykli na divoký život a utráceli peníze svých adoptivních rodičů, dokonce i když matka zůstala po smrti otce sama. Marta věděla, že pro ně udělala, co mohla, a přestěhovala se do malé hospody za městem, kterou provozovala, aby se uživila. Vyráběla sandály, uklízela, vařila – zvláště dušené fazole, které byly mezi jejími známými vyhlášené – a byla ve svém životě naplněném tvrdou prací a přátelskými sousedy spokojená. více

Jedním z klíčů k výkladu knihy Zjevení je rozluštění jejích symbolů. V lidské komunikaci nám symboly umožňují předat to, co nelze říct napřímo. Naše nejcennější přesvědčení se vyjadřují v symbolických obrazech a činech. Stačí si připomenout kříž, vlajku, snubní prsten. Symboly na nás působí na hlubší úrovni, než je intelektuální porozumění. Není to pouhé sdělení informace, ale uchvacují nás a vyvolávají v nás silné emoce a přesvědčení. Zjevení není kniha kódů, ale symfonie obrazů. Důležité proto je, abychom při čtení zapojili také představivost. Pokusy vyjádřit obrazy a symboly logickým, věcným jazykem je připravují o jejich bohatý význam a působivost. Ke knize Zjevení bychom měli přistupovat spíše jako k uměleckému dílu než jako k matematickému problému. Výklad symbolického jazyka proto není ani tak racionální akt, jako spíše akt představivosti. více

U Ježíše se někdy zapomíná na to, že měl přátele. Většina z nás ví, že Ježíš měl apoštoly, že měl učedníky a že byly další osoby, které ho následovaly. Ježíš je v evangeliích často nazýván „mistrem“ nebo „učitelem“ a jeho vztah k lidem kolem něj byl často v těchto intencích. Řecké slovo pro učedníka (mathétés) znamená ten, kdo se učí. Ale jako zcela lidská osoba se zcela lidskou touhou po společnosti Ježíš také potřeboval a měl přátele. Jako každý jiný milující člověk měl pravděpodobně přátele z mládí, lidi, které znal ze svého dětství a dospívání v Nazaretě. Jako mladý dospělý se nepochybně přátelil s kolegy tesaři a místními řemeslníky. A během svého veřejného působení se těšil přátelství těch, u kterých si mohl odpočinout, odreagovat se a třeba si popovídat i o výzvách svého jedinečného poslání. více

Jan HAVELKA kněz královéhradecké diecéze
farář v Lipnici nad Sázavou…
* 10. května 1887, Smidary
† 12. května 1942, Německý Brod, (nyní Havlíčkův Brod)
Zemřel dva týdny před atentátem na Heydricha…
více

Objevit slovanskou spiritualitu je podle Špidlíka důležité nejen pro Slovany samotné, ale pro celý svět. Navazuje tím na myšlenku, která má své kořeny už v době, kdy byli vysláni na Velkou Moravu Cyril a Metoděj. Papežové vytušili, že by tato nová síla – Slované – mohla být mostem mezi Východem a Západem. Tento prozíravý projekt se ale neuskutečnil, protože tehdejší Evropa, potažmo svět byl už příliš rozdělený, zejména na úrovni mentalit. A tak místo toho, aby Slované vytvořili svorník mezi Východem a Západem, stali se první obětí rozdělení. Špidlík byl ale přesvědčen, že spiritualita srdce, kterou považoval za nejvlastnější přínos Slovanů, nepozbyla nic na své aktuálnosti. více

Blahoslavená Kateřina Jarrigeová
Jak se z rozverné, nezbedné holčičky-šibalky stane světice? Tak, že z ní vyroste rozverná, nezbedná žena-šibalka, zvlášť když jsou její šprýmy namířeny na pronásledovatele církve.
Blahoslavená Kateřina Jarrigeová byla nejmladší ze sedmi dětí chudých francouzských rolníků. Bylo to roztomilé dítě. Měla ráda legraci a nevinné škádlení. Když jí bylo devět let, začala pracovat jako služka, a ve třinácti se vyučila krajkářství. I když byly její dny naplněny prací, měla Kateřina vždycky čas tancovat, zvláště tradiční tanec bourrée. více

Sáro, tenhle chlapík má velkou moc a taky má plán.
On nás z té bídy dostane.
Ale na to potřebuje kolem sebe pár ranařů.
Rozhodl jsem se, že všechno vsadím na něho.
Slibuju ti, že se vrátím mocný a bohatý.
více

Jsem Petrovi vděčný, že Ježíše zapřel a hned třikrát.
Dává mi tak šanci snášet mou vlastní zbabělost.
A navzdory tomu si Petra zvolil Ježíš za následovníka.
více

Svatá Markéta Baysová nás může inspirovat skutečností, že pocházela z rodiny, kterou bylo těžké milovat, a že ji přesto milovala. Odehrávala se v ní různá dramata a pletichy, ale Markéta svou rodinu i tak milovala. Byli to nevděční lidé, ale ona je milovala. Bratr byl zločinec, ale ona ho milovala. Věděla, že jejich zlé jednání, jejich utrpení, jejich hněv a přezíravost ji nedefinují, a tak je milovala přes to všechno. více

Začátkem padesátých let jsme měli uši u rádia, které všechny politické procesy vysílalo. Byly to hodně bolestné zážitky, působilo to na mě hrozně. Byl jsem malý kluk... Otec měl totiž mezi mnoha souzenými kněžími přátele a s matkou kolikrát i plakali. Vše bylo spojeno i s ohrožením: Kdy přijde řada na nás?
(Den památky obětí komunistického režimu se připomíná 27. června) více